The Glenlivet Cipher, sladová skotská whisky z lihovaru, jenž je z hlediska legislativy nejstarším licencovaným podnikem v zemi, omámila v polovině minulého roku jak příznivce této kategorie destilátů, tak − do určité míry − odbornou veřejnost.

Nebylo to ale lahví z černého pískovaného skla. Hlavní překvapení spočívalo v podtisku její etikety. Inspirován Alanem Turingem, jemuž se připisuje významný podíl na prolomení systému stroje známého jako Enigma, zakódoval master distiller Alan Winchester do − každému skautovi známé − šifrovací mřížky heslo, jež tomu, kdo je rozluštil, umožnilo navázat s Alanem on­-line diskusi o vlastnostech novinky.

Na samém počátku distribuce celosvětově omezeného počtu lahví − na Česko vyšlo 250 − tak nebyly k dispozici žádné návrhy sugerující, jak Cipher voní či chutná. To musel majitel lahve rozhodnout sám. Jeho závěry Alan Winchester vyhodnotil, označil procentem shody s "oficiálním profilem" a takto vybaven mohl se "dešifrant" prezentovat svým skóre na sociálních sítích.

Nevím, kolik účastníků debaty odhalilo důsledky zrání v sudech po bourbonu a sherry, kombinaci, již v Glenlivet Distillery použili poprvé, totiž sladké aroma tvrdých bonbonů s tóny malinového džemu, a kolik z nich se propracovalo k chuti vařených hrušek se skořicí, tónům tmavé čokolády a vzpomínce na zázvor. Mě uchvátila něžně medová vůně, prokládaná čistými sladovými příznaky, a výsostně harmonická chuť. Je mistrovským kouskem Alana Winchestera, že jeho Cipher (v překladu šifra nebo kód) je dešifrovatelná, přestože má − pro někoho zastrašujících − 48 objemových procent alkoholu.

Sotva se lze divit, že si právě ji v neděli dopřeji, abych oslavil − spolu s miliony lidí − World Whisky Day.