Usměje se, když se na úvod, spíš pro formu, zeptám, jak se má. "S manželkou jsme si zrovna včera říkali, že tento rok je průměrný. Je lepší než minulý a určitě horší, než bude ten příští. Takže vlastně pokrok." Constantin Kinský je evidentně optimista.

Nad druhou otázkou také nezaváhá a s úsměvem ji odmítne: "Ne, koho budu volit v prezidentských volbách, vám neřeknu. Přece víte, že to Francouzi neříkají. Alespoň drtivá většina. Nemohla jste snad ani čekat odpověď, ne?" Nečekala jsem ji, to je pravda. Jenže Constantin Kinský má sice francouzské občanství, ale po otci je přece Čech a žije dnes střídavě v Praze a ve Ždáru nad Sázavou, kde se stará o zámek, lesy a polnosti, o nové muzeum… A tak jsem to zkusila ještě jednou a tu otázku zopakovala o pár dní později, kdy už bylo jasné, že do druhého kola postoupili Marine Le Penová a Emmanuel Macron.

Komu dáte hlas teď, pane Kinský? Ještě je to tajné?

Určitě budu volit otevřenou demokracii!

Takže Emmanuela Macrona.

Tohle nejsou obvyklé volby. Doufám, že Macron dostane docela jasnou většinu. Jde o základní principy!

A také o Evropu, jak se zdá. Sám často říkáte, že už se necítíte ani Francouzem, ani Čechem, ale Evropanem. Znamená to, že už vás nemrazí, ba to ani nevnímáte, když u Rozvadova přejíždíte česko­-německé hranice?

Velmi dobře si vzpomínám, když jsem tu hranici přejížděl poprvé. Bylo mi asi tak čtrnáct, vojáci mě vytáhli z vlaku a tři čtyři hodiny vyslýchali. Uráželi přitom mou rodinu, otce, chtěli vědět, proč jedu do Československa, když jsem se narodil v Paříži. Občas mi píchli zbraň do břicha… I když jsem dělal, že nerozumím česky, podali si mě, co to jen šlo. Nic se mi nestalo, ale zapomenout se to nedá.

Constantin Kinský (56)

◼ Po otci, Radslavu Kinském, jenž byl špičkovým světovým imunologem, patří k jednomu z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. Po matce, princezně Thamaře Amilakvari, je zase příslušníkem starobylé gruzínské šlechty. S mladším bratrem vyrůstal v Paříži, studoval tam politické vědy a ekonomii.

◼ Po roce 1990 jako finančník působil také v Česku a pomáhal Miloši Zemanovi a jeho vládě s privatizací České spořitelny. Na toto období rád vzpomíná, ale odmítá jakkoliv komentovat současné postavení a kroky českého prezidenta.

◼ Constantin Kinský žije od roku 1997 v Praze a ve Ždáru nad Sázavou, kde podniká, rekonstruuje zámek a mimo to působí také jako finanční poradce.

◼ Se svou ženou Marií, francouzskou tanečnicí a choreografkou, rozvíjí ve Žďáru řadu kulturních projektů. Mají dva syny.

Otec se nebál pustit čtrnáctiletého kluka samotného do země, ze které v roce 1958 odešel a kde byl, jak předpokládám, sám v nepřítomnosti odsouzen jako emigrant?

Ne, myslím, že o mě neměl strach. Co by si komunistická policie počala se čtrnáctiletým Francouzem?

Třeba ho mohla na pár týdnů či měsíců zadržet, šoupnout do dětského domova nebo polepšovny. Pokud si dobře vzpomínám, dělalo jí celkem potěšení, když mohla rodiny emigrantů rozdělit, zkomplikovat jim život.