Cestování po českých dálnicích je svébytným zážitkem. Pokud si někdo představuje rychlostní komunikaci jako něco, po čem se rychle dostane z bodu A do bodu B, potom by se měl tuzemské síti dálnic spíš vyhnout. Uzavírky a omezení na existujících silnicích vkusně doplňují meziúseky, kde se pro jistotu žádná dálnice nevyskytuje. A podle všeho − přestože politici čas od času přesvědčují veřejnost a vyhlašují termíny zahájení stavby − ještě dlouho vyskytovat nebude.

Stát sice vytipoval takzvané prioritní stavby, kvůli nimž musel dokonce vyjednat v Bruselu výjimku, aby se do nich mohl pustit. Ale to, že ji po dlouhém jednání nakonec získal, ovšem ve skutečnosti neznamená, že může okamžitě začít stavět. Připomeňme, že o výjimku musel žádat proto, že posudky o vlivu stavby na životní prostředí podle starého zákona přestala Evropská unie uznávat. A podle nového zákona by stejný proces trval opět další desetiletí. Povolené zjednodušené řízení je ovšem jen prvním, i když nezbytným krokem. A možná nakonec přes veškerou bruselskou byrokracii také nejjednodušším.