Cestování po českých dálnicích je svébytným zážitkem. Pokud si někdo představuje rychlostní komunikaci jako něco, po čem se rychle dostane z bodu A do bodu B, potom by se měl tuzemské síti dálnic spíš vyhnout. Uzavírky a omezení na existujících silnicích vkusně doplňují meziúseky, kde se pro jistotu žádná dálnice nevyskytuje. A podle všeho − přestože politici čas od času přesvědčují veřejnost a vyhlašují termíny zahájení stavby − ještě dlouho vyskytovat nebude.

Stát sice vytipoval takzvané prioritní stavby, kvůli nimž musel dokonce vyjednat v Bruselu výjimku, aby se do nich mohl pustit. Ale to, že ji po dlouhém jednání nakonec získal, ovšem ve skutečnosti neznamená, že může okamžitě začít stavět. Připomeňme, že o výjimku musel žádat proto, že posudky o vlivu stavby na životní prostředí podle starého zákona přestala Evropská unie uznávat. A podle nového zákona by stejný proces trval opět další desetiletí. Povolené zjednodušené řízení je ovšem jen prvním, i když nezbytným krokem. A možná nakonec přes veškerou bruselskou byrokracii také nejjednodušším.

Většina překážek je totiž čistě domácích. Za prvé jde o výkup či vyvlastnění pozemků. Po anabázi s farmářkou Havránkovou, která jednala se státem o výkupu pozemků pro dálnici D11 celých 20 let až do roku 2014, stát sice zákonem označil pozemky určené ke stavbě silnic a dálnic za veřejně prospěšné a umožnil tím jejich vyvlastnění, jenže také řekl, kolik může stát zaplatit, aby se nemohl stát obětí vydírání. Ze zákona nesmí nabídnout více než 1,5násobek odhadní ceny. Problém je, že se ceny ve znaleckém posudku často liší podle toho, kdo jej zadává: jestli stát, nebo majitel pozemku. Když se neshodnou, nastupuje revizní posudek. A čas běží…

Stavbaři rovněž musí získat výjimku a pak se popasovat s námitkami ekologických organizací, pokud chtějí stavět tam, kde se vyskytuje chráněný živočich. Příkladem je třeba stavba dálnice D49 z Hulína do Fryštáku, kde se nejprve museli rok vyrovnávat s výskytem křečka, aby poté zjistili, že na stejném místě žijí vydry, čmeláci, rosničky a další chráněné druhy.

Mozaiku překážek doplňují odvolání neúspěšných stavebních firem k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, archeologický výzkum či problémy s místními úřady. Pokud nyní ministerstvo dopravy opět slavnostně vyhlašuje, že se na podzim začne (konečně!) stavět, musíme to brát s rezervou. Případně je lepší se neptat, který podzim to skutečně bude.