Když chcete rovná práva, musíte mít i povinnosti, prohlašuje kapitán norského námořnictva Tore Stubberud silným hlasem.

Norsko jako první země NATO zavedlo v roce 2015 všeobecnou brannou povinnost pro ženy, v rámci snah o zrovnoprávnění. Odvedeny mohou být na rok vojny stejně jako muži, a to ve svých 19 letech.

A jak Stubberud upozorňuje, dívky nemají žádné výhody. Podle něj je ani nepotřebují. "Nejde o to, aby byly ženy stejně silné jako muži. Jde o to, aby se kvalifikovaly. Všechny ženy to možná nezvládnou, ale také to nezvládnou všichni muži," argumentuje.

Na vitálním muži s dokonalým držením těla a přísným výrazem je vojenská kariéra znát. Od loňska pracuje v ženském kolektivu v Centru pro rovnost v Hamaru nedaleko Osla. S úsměvem říká, že je špatné soustředit se při obraně státu jen na polovinu populace.

"My jsme nepotřebovali více vojáků, chtěli jsme jen nabrat ty nejvíce talentované," vysvětluje, proč Norsko začlenilo ženy do povinné vojny.

Podle Stubberuda odvádí země na vojnu 30 až 40 procent lidí ve věku 19 let. "Odvádíme jen ty, které potřebujeme," říká.

Nedělat rozdíly mezi muži a ženami tvoří základ k lepšímu postavení žen ve společnosti. To v Norsku začíná například desetitýdenní otcovskou dovolenou, již využívá 90 procent čerstvých otců. Ženy tím podle norských neziskových organizací získají lepší postavení na pracovním trhu.

Hranice mezi mužským a ženským světem se smývá a podle Stubberuda je to logický krok. Jak sám říká, vojenský výcvik není soutěž v tom, co všechno zvládne silný jedinec. Armáda potřebuje takové vojáky, kteří dokážou přesně to, co ona od nich požaduje.

"Existuje třeba mýtus, že musíte unést svého spolubojovníka. Ale devadesátikilového muže s dvacetikilovou výbavou unese jen málokdo. Na neprůstřelných vestách je navíc držadlo, takže raněného za sebou spíš táhnete," boří Stubberud představy o nárocích armády.

40 procent

lidí ve věku 19 let odvádí v současné době Norsko na vojnu.

Ženy a muži v Norsku podstupují stejný výcvik a často spolu sdílí pokoje. U pohraniční stráže vojáci spí v terénu ve společných stanech.

"Nezpůsobuje to žádné problémy, jak by možná někdo předpokládal. Sexuální napětí se vytrácí a vojáci fungují spíš jako bratři a sestry," popisuje kapitán. Trochu pobaveně přitom vzpomíná na reakci mužů, kteří nemají sestry. "Na nich je vidět, že nejsou zvyklí na přítomnost žen," říká Stubberud s tím, že právě tento přístup je třeba změnit.

Dobrovolně se mohly Norky účastnit vojenské služby už od počátku 80. let minulého století. "Máme pilotky, ženy ve speciálních jednotkách a měli jsme první velitelky ponorek na světě," prohlašuje Stubberud.

V některých situacích jsou podle něj ženy v armádních složkách nepostradatelné. Jako příklad uvádí misi NATO v Afghánistánu, kde pomáhal integrovat ženy do bezpečnostních složek. "V jejich kultuře muž nemůže prohledat ženu. Ale když ženy nosí burky, mohly by pod ně cokoliv schovat. Proto potřebujete policistky, aby je mohly prohledat," vysvětluje.

Kromě Norska má povinnou vojenskou službu pro ženy Severní Korea nebo Izrael, kde ženy před nástupem na vysokou školu slouží 22 měsíců, zatímco muži tři roky.

Cestu v rámci programu Dejme (že)nám šanci zorganizovala Nadace Open Society Fund Praha díky podpoře z Norských fondů.