Všichni už si na to tak nějak zvykli: asijští hudebníci na světových soutěžích jsou každý rok ještě mladší a hrají ještě lépe. Loňský rok nebyl výjimkou. V tvrdé konkurenci padesáti soupeřů na Mezinárodní soutěži Pražské jaro v oboru klavír uspěl dvacetiletý korejský rodák Jinhyung Park. Fenomenální výkon ve třech soutěžních kolech završil excelentním podáním Chopinova Klavírního koncertu č. 1.

Parka prý vítězství překvapilo − možná stejně jako ty, kdo soutěž sledovali. "Když oznámili moje jméno, zatmělo se mi před očima a chvíli jsem na nic nedokázal myslet," vzpomíná klavírista v rozhovoru pro HN. "Teprve druhý den ráno jsem pocítil opravdové štěstí."

O asijských hudebnících se praví, že cvičí tvrdě už od raného dětství. Ale i na tyto poměry Park začal opravdu brzy. "Maminka říkala, že už když mi byl jeden měsíc, stačilo mi pustit dětské písně a hned jsem přestal plakat," tvrdí klavírista, jenž pak ve třech letech začal bušit do matčina klavíru, jako by šlo o bicí soupravu. "Ještě jsem nevěděl, jak na něj hrát, ale už tehdy mě zvuk nástroje uhranul."

Koncert

Jinhyung Park
21. května
Dvořákova síň Rudolfina

Nakonec matku požádal, aby mu zaplatila lekce klavíru, a v sedmi letech začal pilně studovat. Studuje dodnes − momentálně na univerzitě Yonsei v jihokorejském Soulu. Postupně se vypracoval v mimořádně obratného interpreta a začal přemýšlet nad svojí budoucí dráhou.

"Myslím, že hudba je ideální médium, které dovede propojit pocitovou stránku umělce s publikem," říká. "Vždy se snažím předávat emoce a radost, kterou při hraní pociťuji. Chci, aby ten výraz každý pochopil, ale zároveň se hudbou snažím říkat cosi hlubšího."

Na soutěž Pražského jara se Park připravoval intenzivně. Kromě toho, že cvičil povinné skladby, poslouchal své konkurenty. Říká, že se snažil "prohloubit míru své tvůrčí aktivity", zlepšit si fyzičku a pořádně se na hraní soustředit. "Věděl jsem, že se do Prahy z celého světa sjedou špičkoví interpreti a že bude velmi těžké zvítězit. Proto jsem se snažil nemyslet na výsledek, nýbrž na to, jak komunikovat s publikem a pro mou hru ho nadchnout," vypráví. Nervozitu prý začal cítit, teprve když soutěž konečně odstartovala.

Kromě Chopina hrál Park skladby od Scarlattiho, Smetany, Beethovena, Rachmaninova a současného českého klavíristy a skladatele Adama Skoumala. Některé z nich uvede na sólovém recitálu, jejž chystá na neděli 21. května pro letošní ročník festivalu.

"Cítil jsem, že v Rachmaninovově druhé sonátě mám ještě rezervy. Letos to hodlám napravit," avizuje a z programu letošního koncertu dále vyzdvihuje Skoumalovu skladbu zvanou Kejklíř, jež vznikla právě pro loňskou soutěž Pražského jara. "Má pro mě zvláštní význam. Bylo to první dílo od jakéhokoliv českého skladatele, které jsem se kdy naučil hrát. Abych českému publiku vyjádřil svůj vděk, přidám některé písně z klavírního cyklu Loutky Bohuslava Martinů," dodává.

Zbytek programu lze brát jako ochutnávku stálic klavírního repertoáru: zazní první díl Debussyho cyklu Obrazy, Tarantella z Lisztovy kompozice Venezia e Napoli či Schubertova sonáta. "Umožní mi odvyprávět upřímné příběhy," komentuje klavírista.

Na dotaz, jaké má plány do budoucna, se mu odpovídat nechce − ze všeho nejdřív prý musí dokončit studia. Do té doby bude nad vším uvažovat spíš v obecné rovině. "Jako sólista chci poznat lidi, kteří žijí v odlišných kulturách, a komunikovat s nimi hudbou," tvrdí.

"Chci hrát koncerty, u nichž bude posluchačům líto, že jednou musí skončit. A také chci, aby diváci na Jinhyunga Parka chodili poslouchat příběhy, nikoliv obdivovat techniku. Na tom všem budu tvrdě pracovat," dodává.