Ačkoliv už se to stalo před čtyřmi roky, Peter Oundjian si živě pamatuje, jak dirigoval zahajovací koncert festivalu Pražské jaro. "Drásalo mi to nervy, ale v dobrém slova smyslu," vzpomíná dirigent v rozhovoru pro HN. "Věřím, že když je člověk před koncertem nervózní, může ho to vyhecovat k lepšímu výkonu. Také rád přijímám výzvy. A že tohle byla nějaká výzva," dodává.

Oundjian tehdy řídil Orchestre Philharmonique de Radio France a pod rukama měl archivní partituru Smetanovy Mé vlasti s poznámkami dirigenta Karla Ančerla. Za svůj výkon sklidil takové ovace, že ho festival do Prahy pozval znovu.

Letos Oundjian na Pražské jaro přiveze Toronto Symphony Orchestra, jehož šéfdirigentem je od roku 2004. Ve dnech 19. a 20. května složí poctu Ančerlovi, jenž byl šéfdirigentem torontského orchestru v letech 1969 až 1973.

Koncert

Toronto Symphony Orchestra
19. a 20. května
Smetanova síň Obecního domu

"Ančerl na pódiu vyzařoval intenzitu a vášeň, vzbuzoval značnou úctu," popisuje Oundjian. "Přestože v mé funkci působil už před pětatřiceti lety, pořád je slyšet temperament a styl, který orchestru vtiskl," tvrdí.

Když Oundjian nastupoval, Toronto Symphony Orchestra již bylo po hudební stránce dávno etablovaným tělesem. Jen v zákulisí se pořád něco nedařilo. Hudebníci kvůli snížení platů začali stávkovat, orchestr sužoval trvalý nedostatek financí a nestabilita vedení. To zapříčinilo, že torontským symfonikům klesala prestiž.

Oundjian začal na řešení problémů pracovat již rok před nástupem. Oslovoval dárce, hledal podporu u místní komunity. A když se tělesa konečně ujal jako šéfdirigent, začal s ním častěji nahrávat i jezdit do zahraničí. Postupně nahradil takřka polovinu hudebníků.

"Když jsem začínal, byl to skvělý orchestr, ale při koncertech neměl vždy nejvlídnější přístup," popisuje dirigent, podle něhož je situace nyní jiná. "Teď jsme mnohem více hrdí na to, co můžeme nabídnout. Na pódiu i v zákulisí si víc věříme," říká přesvědčeně.

V Praze orchestr zahraje například předehru ke Smetanově opeře Prodaná nevěsta nebo Karnevalovou předehru rodáka ze Světlé nad Sázavou Oskara Moravce, jenž roku 1940 emigroval před nacisty do Kanady. Příznivce moderní hudby potěší Koncert pro orchestr Bély Bartóka, jejž Oundjian označuje za mistrovské dílo.

Zcela špičkoví budou i sólisté. V pátek 19. května orchestr doprovodí ruského houslistu Maxima Vengerova, který na českých pódiích nevystoupil osmnáct let. Uvede Brahmsův Houslový koncert D dur, jejž už dříve natočil s Chicago Symphony Orchestra pod taktovkou Daniela Barenboima. Časopis Gramophone jeho tehdejší výkon označil za "triumfální", vyzařující "svěží a objevnou" energii.

K Brahmsovu koncertu má ale vztah i sám dirigent, který hrával na housle. Přestat musel kvůli takzvanému poškození z opakovaného namáhání − syndromu rozšířeného nejen mezi hudebníky.

"Když se mě lidé ptávali, jaký houslový koncert mám nejraději, odpovídal jsem, že bych si raději nevybíral. Ale že kdybych musel, nejblíže mám k tomu Beethovenovu a právě Brahmsovu. Jsou to největší opory houslového repertoáru," tvrdí bývalý houslista Oundjian.

V sobotu 20. května s orchestrem vystoupí teprve dvaadvacetiletý kanadský klavírista Jan Lisiecki, jenž na Oundjiana udělal stejně silný dojem jako prakticky na každého v oboru.

"Poprvé jsem ho viděl hrát, když mu bylo šestnáct, a už tehdy na svůj věk věděl příliš mnoho," popisuje dirigent. "Je to, jako když jste patnáctiletého Yehudi Menuhina slyšeli hrát Elgarův koncert. Také máte pocit, že posloucháte moudrého vyzrálého interpreta," podotýká. Lisiecki s orchestrem uvede Schumannův Klavírní koncert a moll.

První večer završí Dvořákova Symfonie č. 7, kterou si dirigent sám prosadil do programu. "Nedokážu popsat tu úlevu, když Pražské jaro souhlasilo s jejím zařazením. Považuji ji za jednu z největších symfonií, jaké kdy byly napsány," tvrdí Oundjian, který Dvořákovo dílo označuje za "překotně krásné, vážné i dojímavé, vyvolávající úžasně heroický pocit".

Toronto Symphony Orchestra se v Praze zastaví v rámci turné po čtyřech zemích. Oundjian však českou metropoli označuje za nejdůležitější zastávku.

K Praze má ostatně vztah od chvíle, kdy zde vystoupil jako první houslista Tokyo String Quartetu. V něm účinkoval čtrnáct let. "Bylo velmi povzbuzující, když si vás přišli poslechnout třeba členové Smetanova kvarteta. O to větší ctí je mi teď vystoupit na Pražském jaru," dodává.