Od našeho zpravodaje z Turecka - V největším městě Turecka, 14milionovém Istanbulu, který má ale podle místních ještě dalších šest milionů neregistrovaných obyvatel, je chladno a prší. Máloco na první pohled napovídá tomu, že se zrovna odehrála největší změna v dějinách moderní turecké republiky a že v zemi nastupuje vláda pevné ruky.

V neděli si totiž Turci v referendu odhlasovali změnu ústavy posilující pravomoci prezidenta. Kritici tvrdí, že změna povede ke konci demokratického vývoje v zemi a k zavedení autokracie, či dokonce diktatury. Turecko už teď míří ke střetu s Evropskou unií a se Západem vůbec. A současný prezident Recep Tayyip Erdogan se netají obdivem k silným vůdcům a rád připomíná staré turecké sultány, kterým se chce podobat.

Všude je cítit nejistota, co bude dál. Pochybnosti panují zejména mezi odpůrci posílení pravomocí hlavy státu, tedy zároveň současného prezidenta Erdogana a vládní islamistické Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Lidé na ulici − pokud to nejsou aktivisté politických stran − odmítají o hlasování a budoucnosti mluvit.

"Kdo ví, co bude dál. Budou další protesty proti nesrovnalostem při hlasování, ale nakonec i hlavní opoziční strana, Republikánská lidová strana (CHP), výsledky referenda uzná," tvrdí turecká politoložka Rabia Karakya Polatová, docentka na istanbulské soukromé Isik University.

V Istanbulu se už v pondělí konaly dva menší protesty. Při jednom z nich zhruba dva až tři tisíce lidí procházely čtvrtí Besiktas.

Demonstranti nesli transparenty upozorňující na problémy při hlasování i starší hesla vyzývající k odmítnutí změn ústavy a bouchali do hrnců a pánví. CHP, stejně jako menší opoziční strana, prokurdská a levicová Lidově demokratická strana (HDP), žádají přepočítání podstatné části hlasů a upozorňují na možné podvody.

Prezident Erdogan kritiku hlasování odmítl. Ohlásil také, že brzy by se mělo konat referendum o obnovení trestu smrti, což povede ke střetu s EU. Už dříve řekl, že hrdelní trest by se měl vztahovat i na činy, které byly spáchány před jeho plánovaným schválením. Erdogan uvažuje i o referendu, které by mělo dát odpověď na otázku, zda se Turecko ještě má snažit o vstup do EU.

Jednání už trvají celá desetiletí, ale brzdí je problémy na obou stranách: část evropských politiků váhá, zda Turecko patří do Evropy, Ankara požaduje členství, ale zároveň odmítá plnit společná evropská pravidla, ať již jde o zemědělství, dotace nebo energetiku.

Trest smrti a islamizace

U hlavních památek a důležitých budov v Istanbulu jsou vidět policisté v obrněných transportérech. Hlídky znuděně hledí do deště. Stejné je to i v dalších městech. V úterý parlament v hlavním městě Ankaře znovu prodloužil výjimečný stav, který trvá od neúspěšného pokusu o puč loni v červenci, o další tři měsíce.

Turecká vláda na kritiku této situace odpovídá konstatováním, že situace v zemi se od puče neuklidnila a že ve Francii také trvá výjimečný stav už od teroristických útoků v listopadu 2015.

A turečtí poslanci začínají pracovat na zákonech, které mají uvést v život změnu ústavy, posílit moc hlavy státu a zavést v zemi prezidentský systém.

Jako první se má změnit Nejvyšší rada soudců a prokurátorů, orgán soudcovské samosprávy, který může přeřadit či odvolat jednotlivé soudce a prokurátory. Tím prezident ovládne soudní moc. Pak přijde na řadu ustanovení, že prezident může být nově členem a šéfem politické strany. Toto pravidlo sice Erdogan fakticky nedodržoval a AKP ovládal, teď to ale bude mít posvěceno zákonem. Jako šéf strany bude nyní moci oficiálně vybírat i své poslance.

Další změny vstoupí pravděpodobně v platnost až za dva roky. Prezident podle nich bude sestavovat vládu či nebude trestně stíhatelný. Naopak parlament přijde o pravomoc odvolávat ministry nebo rozhodovat o podrobnostech státního rozpočtu.

Viditelně nejistí právníci a politologové, kteří po referendu vystupovali v tureckých televizích, se snažili opatrně volenými slovy vyhnout kritice této nedemokratické koncentrace moci. Nechtěli skončit ve vězení s obviněním z podpory terorismu, jak se to nyní běžně stává oponentům prezidenta.

"V Turecku byly vidět autoritářské tendence už během posledních pěti let a nyní je na cestě k volenému sultanismu," okomentovala výsledek referenda pro HN další turecká politoložka, Bahar Baserová, která žije v exilu ve Velké Británii. Jak dodává, přinese to i další islamizaci Turecka.

Ostatně s tím, že chtějí vládu silné ruky, a právě k tomu referendum o ústavě slouží, se netají ani funkcionáři AKP či její řadoví členové v provinciích. "Erdogan bude sám vůdcem a budeme mít nejlepší politiku na světě. Se státem je to jako s autem, může mít jen jednoho řidiče," vysvětlil mi na severovýchodě země Garip Ebiri, který chce za AKP kandidovat v tamním 70tisícovém městě Kars. Další členové a příznivci vládní strany se pak v čajovně změněné na propagační středisko vyznávají z toho, jak mají Erdogana rádi.

Na stole v čajovně leží propagační kniha s názvem "Naše práce je pracovat a naše síla pochází z lidu". Na obálce je portrét premiéra Binali Yildirima z AKP.

Naprosto necharismatického politika, který je premiérem právě proto, že ve všem poslouchá Erdogana a prohlašuje, jak se rád vzdá místa předsedy vlády. Někteří členové AKP jsou ale ochotni freneticky tleskat i u jeho televizního projevu.

Rozdělená společnost

Výsledky referenda podle expertů prezidenta Erdogana zklamaly. Zvítězil jen těsně: Turci schválili změnu ústavy poměrem 51,4 ku 48,6 procenta.

Hlas proti převážil ve velkých městech a na pobřeží Středozemního moře, tedy tam, kde žijí liberální a vzdělanější voliči nebo ti, kteří jsou pravidelně v kontaktu s cizinci, většinou západními turisty.

Proti byli i Kurdové na jihovýchodě země a v severovýchodním cípu Turecka. Vláda AKP totiž předloni obnovila boj proti kurdským separatistům i proti umírněným zastáncům práv Kurdů. Turecké provládní noviny Daily Sabah v úterý dokonce označily stranu HDP, jež se v roce 2015 dostala do parlamentu, za politickou odnož Kurdské strany pracujících, považovanou i v některých západních zemích za teroristickou organizaci.

Erdoganovi naopak výrazně pomohlo hlasování lidí s tureckým občanstvím v zahraničí. Změna ústavy tam získala větší podíl hlasů než v samotném Turecku. Například v Německu pro ni bylo 63 procent hlasujících.

"Mohl za to nedostatek vzdělání − německý vzdělávací systém má problémy se sociální mobilitou.

A také to, že turecká diaspora je uzavřená a nepřichází do styku s jinými myšlenkami.

Ideální oběť Erdoganovy propagandistické mašinerie. Erdogan jí dal pocit, že je součástí něčeho většího a nacionalistického," vysvětlila HN politoložka Didem Aydurmusová, nyní
žijící v Německu.

"Turci žijící v Německu navíc pravděpodobně nevidí útlak opozice v Turecku. Přijedou do Turecka jen na krátkou návštěvu a vidí jen letmo tamní každodenní život," dodává Aydurmusová.

S opozicí se přitom prezident nemazlí. Od červencového pokusu o puč skončilo ve vězení 47 tisíc lidí včetně několika poslanců a dalších politiků. Jsou obviněni z podílu na puči a ze spolupráce s různými teroristickými organizacemi.

Z práce bylo natrvalo propuštěno přes 110 tisíc lidí, od vojáků a soudců přes profesory až po učitele na základních školách.

Samotná turecká společnost je dnes hluboce rozštěpená. Rozdílně hlasovali nejbližší příbuzní, jak to bylo vidět v Istanbulu i třeba ve vesnici Ani na východě země, kterou jsem navštívil. O politice už spolu nemohou mluvit ani přátelé a rodinní příslušníci.

"Hlasoval jsem proti, ale otec byl pro. Pohádali jsme se kvůli tomu a teď spolu nemluvíme," řekl mi například 34letý řidič autobusu z Istanbulu, který ale nechtěl uvést své jméno.

"Erdogan má podporu poloviny populace a druhá polovina ho nenávidí," souhlasí politoložka Polatová. "Bude velmi těžké takové společnosti vládnout."

Za všechno může CIA

Jestli se ale část Erdoganových stoupenců s opozicí na něčem shodne, jsou to konspirační teorie. "Turecko není plně nezávislá země, ale po referendu bude. Ovlivňovaly je Spojené státy," řekl mi před volební místností na asijské straně Istanbulu 47letý příznivec Erdoganovy AKP Hasan Caglar. Stěžuje si na snahu EU tlačit na Turecko a na "dvojí tvář" EU při vyjednávání o vstupu Turecka do unie.

Neúspěšný červencový puč měl podle turecké vlády řídit muslimský klerik Fethullah Gülen žijící v americké Pensylvánii a Caglar v tom vidí ruku americké tajné služby CIA. "Mnozí dobří muslimové gülenistům naletěli. Oni ale nebyli pro islám, pro Turecko, chtěli jen peníze," tvrdí. Jak dodává, sám, než prohlédl, byl také gülenistou.

Gülenovo tajnůstkářské hnutí tureckou společnost bezpochyby ovlivňovalo a nakonec se dostalo do sporu s Erdoganem, přesvědčivé důkazy o tom, že vedlo puč, ale chybějí. Stejně jako o jakýchkoliv vazbách na americké úřady.

"Nebyl to skutečný puč, bylo to jen naoko," říká Öztürk Ugulu, funkcionář opoziční strany CHP, který vidí v odsouhlasení změn ústavy nastupující "fašismus". Rovněž zastává názor, že pokus o puč zorganizovala americká CIA, tentokrát ale proto, aby pomohla Erdoganovi potlačit opozici. "Jde o dominanci USA, chtějí ovládnout Blízký východ a získat tady ropu," tvrdí. Mimochodem, Turecko má zanedbatelné zásoby ropy a z 90 % ji dováží.

Erdogan a jeho AKP pověsti o Západu, který Turecku nepřeje a snaží se ho zničit, podporují. Zcela záměrně, aby zvýšili svoji podporu. A protože vítězství vlády v referendu nebylo nijak ohromující, dá se očekávat, že slovní střety se Západem se budou jen stupňovat.