Stalo se zvykem řešit otázku, kdo by měl v druhém kole prezidentské volby šanci porazit Zemana. Horáček? Drahoš? Někdo jiný? Je ovšem možné, že je otázka položena úplně špatně. A ta správná zní: Co když žádné druhé kolo nebude? Co když Zeman vyhraje už v prvním?

Podle průzkumu Medianu pro Český rozhlas by současnou hlavu státu volilo "jen" 37 procent lidí. Jenže 21 procent odmítá říci, komu by svůj hlas dali. A kdyby jen o něco víc než polovina z nich nakonec volila Zemana, měl by zvolení v kapse. Odpovídá to nakonec faktu, že obliba prezidenta se stabilně drží nad 50 procenty.

Zemanovi odpůrci se obvykle utěšují tím, že za to může efekt "prezidentského bonusu", tedy že lidé mají obecně tendenci věřit každému, kdo na ně zrovna shlíží z Pražského hradu. Jenže to může být marná naděje. Když se podíváme na sociologická data, zjistíme, že v klíčových otázkách Miloš Zeman kopíruje většinový postoj.

Migrace? Zeman říká − nikoho z Blízkého východu nepřijímat. Totéž si myslí 64 procent lidí (CVVM z prosince 2016). Evropská unie? Zeman je kritický, dokonce by souhlasil s referendem o vystoupení. Češi to vidí podobně: podle dalších výzkumů je Česko jedinou zemí EU, kde obyvatelé hodnotí členství převážně jako minus. Česká vnitřní politika? Zeman kudy chodí, tudy chválí Andreje Babiše. Ten je nejpopulárnějším politikem, příznivě ho vnímá 57 procent lidí (STEM leden 2017). A dalo by se pokračovat. Ať se to někomu líbí, nebo ne, prezident zkrátka ztělesňuje názory a postoje většiny Čechů.

Jsou samozřejmě i momenty, kdy Miloš Zeman v průzkumech propadá: lidé například výrazně negativně hodnotí jeho vystupování na veřejnosti a výběr spolupracovníků (Median − říjen 2016). To ovšem těžko budou klíčové faktory, které volby rozhodnou. Nehledě na to, že zejména v případě hodnocení vystupování prezidenta může jít u řady lidí spíše o jakési povinné pohoršení nad tím, co se jim ve skrytu duše líbí a co je baví.

Aspekt zábavy se vůbec často podceňuje v domnění, že do politiky nepatří. Chyba. Slovenský politický marketér Adam Znášik správně upozorňuje, že řada Čechů podporuje prezidenta nejen proto, že vystihuje jejich názory, ale i proto, že je baví. V řadě debat můžeme zaslechnout − ať je Zeman, jaký chce, je s ním aspoň legrace. Česko sleduje Zemanovo prezidentství jako jakýsi sitkom a chce pořád další a další díly. Přiznejme si − i řada lidí, kteří by Zemana nikdy nevolili, je na sitkomu svým způsobem závislá: nad čím by se pohoršovali, kdyby Zeman na Hradě nebyl? Když Jiří Ovčáček píše, že Zemanovi protikandidáti by na Hradě působili jako "fíkus", není to jen primitivní urážka, ale i vyjádření solidní empirií podloženého přesvědčení, že Češi mají na Hradě raději obří masožravku. A tu Zeman ztělesňuje v mnoha ohledech dokonale.

Pokud by Zemanovi někdo mohl odloupnout v prvním kole prezidentské volby hlasy, musel by být v některé oblasti ještě radikálnější než Zeman. Například pokud by kandidoval Tomio Okamura, asi by Zeman přišel o hlasy radikálních xenofobů a rasistů. Pokud by kandidoval Petr Mach, ubyly by mu hlasy lidí, kteří v Evropské unii vidí zločinný projekt neomarxistů. Pokud by kandidoval Vojtěch Filip, uzobl by hlasy těch, kdo v NATO spatřují dílo ďáblovo a v Kremlu zahradu rajských rozkoší. Jenže nikdo takový kandidovat nebude, a Zeman tak všechny tyto hlasy (pokud radikálové přijdou k volbám) shrábne už v prvním kole. Úplně jiná situace by samozřejmě nastala, kdyby vlastního kandidáta postavil Andrej Babiš a podpořil by ho svou marketingovou a finanční artilerií. Ale tomu zatím nic nenasvědčuje. Babišovi nyní vyhovuje neformální strategická aliance se Zemanem.

Zeman má nejlepší karty, jaké si může přát. Navíc s nimi hraje velmi šikovně. Tím, že se nebude účastnit předvolebních debat, rozdělil pole kandidátů předem na dvě množiny. První tvoří on sám, "nedotknutelný" Zeman. Nedotknutelný proto, že ostatní se těžko mohou strefovat do nepřítomné osoby, to by vypadalo buď nedůvěryhodně, nebo rovnou zbaběle. Druhou množinu pak tvoří "ordinérní" zbytek kandidátů. Ordinérní proto, že se chtě nechtě poperou mezi sebou, přičemž vzájemné výpady budou pomáhat důstojně mlčícímu Zemanovi.

Vše dává dohromady obrázek, který prezidentovi odpůrci zatím nechtějí vidět: Zemanovi protikandidáti dost možná usilují o hlasy menší části společnosti. Poperou se o plus minus 50 procent hlasů, ale je dost pravděpodobné, že to bude spíš minus než plus. Do ledna příštího roku je ještě daleko, ale skutečně je možné, že Zeman vyhraje už v prvním kole. A bude dalších pět let inscenovat svůj prezidentský sitkom s mnohem silnějším mandátem než dosud.