Podílové fondy jsou v kurzu. Na přelomu roku v nich Češi měli investováno už přes 430 miliard korun, skoro 40 procent nad předkrizovým maximem dosaženým před 10 lety.

Na první pohled to svádí k povzdechu, že investoři dělají obvyklou chybu a osmělují se až v době, kdy jsou trhy relativně vysoko. Realita je ale složitější.

Za poslední dekádu výrazně stoupl i objem peněz v ekonomice, tedy i vkladů v bankách. Na finančních aktivech domácností tak fondy mají pořád poměrně malý podíl − ve skutečnosti jen o málo vyšší než ve zmiňovaném roce 2007.

Do jisté míry se klienti (i marketingová oddělení správců) osmělují s tím, jak se krizové roky vytrácejí z paměti. Přesto je průměrné portfolio domácího investora stále poměrně opatrné.

Čisté akciové fondy tvoří jen necelou pětinu trhu a tento podíl nijak dramaticky neroste. Největší část koláče (ke konci roku 36 procent), a také největší prodeje, zaznamenávají fondy smíšené.

Důvodem není jen příslovečná konzervativnost českých střadatelů, ostatně psychologicky jsou investoři v podstatě všude stejní. Smíšené strategie se zkrátka snadněji prodávají; navíc za příliš opatrné portfolio ještě žádný subjekt na trhu pokutu od regulátora nedostal, na rozdíl od opačného případu.

Časté zadání od drobných investorů dnes zní: "chci víc než v bance, něco mi s tím udělejte a za rok se uvidí." To bohužel není úplně šťastný přístup. Na krátkém horizontu nemají snadnou situaci ani správci fondů − na atraktivní výnosy bezpečných státních dluhopisů si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

Rizikovější investice je zase běh na dlouhou trať, zvlášť v době, kdy akciové trhy nejsou zrovna levné. Poznámka o rostoucí peněžní zásobě ovšem platí globálně, nominální maxima na trzích jsou tedy opticky trochu strašidelnější než ve skutečnosti.

Jak z toho všeho vybruslit? Zaprvé, každý investor si nejdřív musí stanovit svoje cíle a jejich časové horizonty. Za druhé, musí se na svoje portfolio dívat jako na celek.

To znamená nevybírat fondy (ale ani jiné investice) podle značky či prodejního příběhu, ale podle toho, jak zapadají do jeho celkového majetku. Příklad: kdo už má hodně peněz v opatrném penzijním fondu, měl by zvážit i akcie. Kdo se akcií nebál, ale přehnal to s exotickými trhy, měl by investovat naopak v USA a Evropě.

Podobné poučky vypadají na papíře triviálně, ale v praxi jejich dodržování není samozřejmé ani pro mnohé odborníky. Samy o sobě ještě úspěšnou investici negarantují, ale bez nich to nepůjde.