Naše liknavé postoje vůči Západu jsou známé nám i světu již delší dobu. Kdysi, když se před lety začaly projevovat, mohly být považovány za roztomilou klukovinu, takové popichování či škádlení, které je víceméně neškodné.

Například do EU země vstupovala s nadšením (a velkou podporou veřejnosti), po několika letech pak začala kverulovat, couvat a teď se skoro tváříme, že do EU ani do NATO nepatříme nebo patřit nechceme. Naši nejvyšší představitelé zvolili levnou strategii − zásluhy za dobré věci si přivlastňují, věci nepopulární svalují na EU.