Monstrózní formát, do něhož se dostává politická jízda Recepa Tayyipa Erdogana, svádí k paralele, že se tu klube nový sultán. Po loňském nepovedeném pokusu o státní převrat, nad nímž se stále vznáší stín podezření, že byl prezidentem vlastně tajně zinscenovaný, zachází některá přirovnání ještě dál. Třeba ve smyslu slovní hříčky Recep tálib Erdogan. To proto, jak po pučistech krutě a široce vystartoval a začal bez přílišného zájmu o zjišťování opravdové viny provádět čistky nejen v médiích a armádě, tedy svém oblíbeném terči, nýbrž i mezi státními úředníky a učiteli. Prostě jako by se učil od afghánských radikálů.