Když v předvolebním roce sněmovna zvyšuje důchody, je výsledek předem jasný. Na jedné straně vidina přízně takřka třímilionové voličské armády, na druhé pak náklady, které přijdou v budoucnosti a bude se s nimi potýkat někdo jiný. I včerejší schvalování důchodové novely dopadlo podle této logiky. Její neúprosnost podtrhuje fakt, že ani kritici nakonec nehlasovali proti a spokojili se s tím, že se zdrželi či odešli. K jasnému NE se odhodlal jediný poslanec.

Bezprostřední dopady novely vlastně nejsou na první pohled drastické. Nenajde se zřejmě nikdo, kdo by důchodcům nepřál, že jim nový valorizační vzorec brzy zvýší důchod v průměru o 500 korun místo očekávaných čtyř stovek. Velkou váhu nemusíme přikládat ani iluzorní jistotě, že i "Husákovy děti" budou odcházet do penze v 65 letech. To je garance, kterou může život, tedy posun věku dožití, snadno stornovat a žádná politická většina s tím nehne.

Zajímavou novinku ale přece najdeme. Skrývá se ve změně výpočtu určujícího tempo růstu penzí. Nově platí, že pokud bude růst cen zboží, které kupují senioři, vyšší než průměrná inflace, započte se toto číslo. A to samozřejmě bude.

Důchodci se opravdu musí vyrovnávat s jiným růstem cen, než jaký vykazuje statistický úřad pro celou ekonomiku. Nejde jen o léky a nájem. Protože důchod je a vždy bude nižší než průměrná mzda a výnosy z úspor a jiného majetku v českých podmínkách rozdíl ani náhodou nevyrovnají, bude v seniorském spotřebním koši vždy větší podíl potravin, které většinou zdražují rychleji. Takže není nakonec logické speciální inflaci použít?

Pokud ano, je třeba logiku aplikovat i jinde. O kom neplatí, že kupuje jiné zboží a služby, než je průměr? Spotřební koš mají výrazně odlišný i chudí. Zaveďme tedy speciální míru inflace pro lidi s příjmem spadajícím do "dolního milionu" a valorizujme jí všechny dávky. "Nebudou se tolik rozevírat nůžky mezi průměrnou mzdou a nejchudšími," mohl by se s nepatrnou modifikací včerejších slov pochlubit premiér. A proč se u toho zastavit, jsou tu další skupiny, matky s dětmi, invalidé či lidé na venkově, ti všichni zažívají jinou než průměrnou inflaci.

Problémem důchodové novinky není jen znepřehlednění situace. Vážnější je, že se tím nároky na důchody dál odtrhují od zdrojů, které má systém sociálního pojištění k dispozici. To bude rok co rok znát víc a víc a za pár let půjde o desítky miliard ročně. Že změnu prosadila koalice, která zlikvidovala jediný polistopadový pokus o aspoň částečné oddělení penzí od státních zdrojů a nenabídla vůbec žádnou náhradu, je typické. Další krok vedoucí ke stavu, kdy současné nemalé odvody nebudou na důchody stačit, se už ztratí.