Série vražedných útoků organizovaných nebo inspirovaných stejnou ideologií během jediného týdne předvedla, jak zavádějící může být zdůrazňování odlišných podmínek v zemích, kde tito teroristé udeří.

V Petrohradě zažilo Rusko první atentát spáchaný ruským občanem, který se radikalizoval za svého výcviku v táborech takzvaného Islámského státu, ve Švédsku útočil žadatel o azyl odmítnutý pro podezření z příslušnosti nebo sympatií ke stejné teroristické organizaci a v Egyptě o Květné neděli na sobě odpálili bomby sebevrahové, aby zabili co nejvíce koptských křesťanů slavících počátek velikonočního týdne.

Po útocích v Paříži nebo v Berlíně bylo často slyšet, že část muslimů se radikalizuje především vlivem prostředí, v němž vyrůstali a žijí, s poukazem, že si za to Západ svou multikulti politikou může vlastně sám.

Stačí však porovnat podíl muslimské populace ve Francii či v Německu například s Ruskem a stejně tak porovnat množství radikalizovaných muslimů, kteří se vracejí z táborů Islámského státu nebo přímo z bojišť v Sýrii nebo Iráku do stejných zemí, aby bylo zřejmé, že v obou kategoriích jsou ruské počty vyšší. Kdyby nebylo tragických souvislostí, nabízela by se sarkastická otázka, v čem na rozdíl od nefungující multikulti politiky v západní Evropě selhává putinovský režim, pokud se stává terčem teroru s totožnou motivací, protože v Kremlu na nějaké multikulti jistě nebylo nikdy ani pomyšlení.

Vyhledávat slabiny či selhání té či oné společnosti nebo státu je jistě užitečné, ale ve svých důsledcích to odvádí od otázky motivace radikálních islamistů, kteří mezi Paříží či Moskvou nedělají zásadní rozdíl, protože Francie i Rusko vyslaly svá letadla, aby útočila na základny Islámského státu v Sýrii. Od doby, kdy se tak stalo, vedení této teroristické organizace rozhodlo vystupňovat útoky mimo jí ovládané území.

Vnímat vzájemnou spojitost znesnadňují atentáty spáchané "osamělými vlky" jednajícími na vlastní pěst, jako se to s největší pravděpodobností stalo ve Stockholmu.

S pádem posledních bašt takzvaného Islámského státu v Iráku a v Sýrii lze očekávat, že atentátů bude přibývat.

A zpravodajské služby ve Francii nebo v Německu, kde se letos konají volby, jsou už nyní ve stavu trvalé mobilizace a v petrohradském metru bylo vidět, že k odpálení bomby stačí, aby ruský prezident navštívil své rodné město. Lekce z minulého týdne je srozumitelná. Země, kde atentátníci útočí, se liší, ale ti, kdo šíří teror, ne.