Taková otočka v mezinárodních vztazích tu už dlouho nebyla. A přivodily ji − alespoň podle množících se zpráv v amerických médiích, která mají přístup k zákulisním informacím z Bílého domu − nikoliv globální strategické úvahy či dlouho připravované analýzy, nýbrž záběry dětí umírajících poté, co vdechly bojový plyn svržený na jejich vesnici z letounu syrského režimu. Když to Donald Trump viděl, chtěl okamžitě jednat. A nejenže dal povel k bombardování letiště, odkud režimní letoun vzlétl, ale zcela zásadně změnil i svůj názor na Sýrii.

Trump, připomeňme, po svém nástupu postupně utlumoval beztak omezenou vojenskou pomoc protiasadovským rebelům. Před dvěma týdny se jeho vláda dokonce ještě klonila i k defenzivnímu postoji, že nezbývá než syrského diktátora Bašára Asada ponechat tam, kde je, resp. spolu s ním nějak dospět k ukončení války. "Není už naší prioritou Asada odstranit," podotkla ambasadorka Spojených států při OSN Nikki Haleyová. Ten den, kdy to řekla, tedy 30. března, šel ještě dál ministr zahraničí Rex Tillerson, jenž uvedl, že "o Asadově postavení bude muset rozhodnout syrský lid", což vyvolalo trpký úsměv všech, kteří se o globálně nejvýbušnější válku současnosti zajímají. Jak by země zdevastovaná krutostmi teď mohla o něčem svobodně rozhodnout? Vše dohromady zkrátka nahrávalo podezření, že prezident chce − možná jako výraz vděku za hackerskou výpomoc v listopadových volbách − jít na ruku Rusům, kteří Asada přímo na syrských válčištích vojensky podporují.

Jenže pak svět oblétly záběry dětí z Chán Šajchúnu. Po třech dnech Amerika udeřila na letiště, odkud odstartoval pilot s povelem spáchat otřesný válečný zločin. USA dále oznámily, že chtějí vyšetřit, do jaké míry Moskva o chemickém útoku předem věděla, vzhledem k tomu, že jí Asad patrně hlásí všechny svoje akce, a k tomu, že na letišti působí ruský vojenský personál. Kreml, dodejme, označil americkou ohnivou sprchu za "agresi". Oznámil, že vyzbrojí Bašára Asada lepšími protileteckými střelami, a vyslal k Sýrii vojenskou loď vyzbrojenou raketami.

V první moment jsme si sice mohli myslet, že jde o vyhrocení uvedené do chodu známým Trumpovým sklonem k impulzivnímu chování. A že se věci brzy vrátí do appeasementových kolejí podobně, jako to bylo ve vztahu k Číně. Ale v neděli nastal definitivní zlom. Spojené státy oznámily, že Asad musí být odstraněn ze scény. "Asadovo odstranění není jedinou naší prioritou. Chceme samozřejmě rozdrtit Islámský stát. Nevidíme možnost mírového uspořádání, pokud Asad zůstane u moci. A také chceme zamezit íránskému vlivu na Sýrii," řekla pro televizi CNN ambasadorka Nikki Haleyová. Kormidlo je tedy otočeno více, než se mohlo zdát jen na základě odpálení 59 střel s plochou dráhou letu.

Nebylo by to poprvé, kdy nějaký záběr či fotografie zásadním způsobem změnily chod dějin. Vzpomeňme na snímek utonulého tříletého Alana Kurdiho ze září 2015, kterého vynášel turecký záchranář z vln Středozemního moře. Právě tato fotka přiměla německou kancléřku Angelu Merkelovou, aby nabídla trpícím běžencům útočiště. Třeba se Trump vydá v jistém smyslu v jejích šlépějích a srdceryvné scény dětí, jimž kolabují plíce po zásahu sarinem, se zkrátka zapíšou do historie podobně přelomově jako nebohý Alan Kurdi. Povedou ke skoncování se zaběhlou, ale pomýlenou představou o "nevyhnutelnosti" krutovládce Bašára Asada v jakémkoliv poválečném syrském uspořádání. Představou, která vyhovuje snad jen mocenským zájmům Vladimira Putina.

Bude nyní zajímavé sledovat, jestli a jak se k americkému obratu postaví evropské státy. Česká republika by jednou mohla nečekat na to, co řeknou ostatní, a rozhodnout se pro výmluvné gesto: stáhnout z Damašku svou velvyslankyni. Válečného zločince přece nelze legitimizovat diplomatickou přítomností, zvlášť když už ho i Trump − jinak velký Putinův obdivovatel − hodil přes palubu jakýchkoliv úvah o akceptovatelnosti.