Zeleň je i ve vnitrobloku, kterým profukuje vítr a odkud se lidé mohou kdykoliv podívat na ulici, proč houká sanitka nebo cinká tramvaj. Zelený koberec se z předzahrádek přízemních bytů šplhá i do nejvyšších pater všech čtyř domů. Nevynechá žádnou terasu, balkon ani střechu mezonetového bytu.

A ještě celá stavba vypadá, jako by někdo foukl do klasického domu a on se rozhýbal. Ani zde však inspirace přírodou autora projektu, náchodského rodáka architekta Davida Chmelaře, nekončí: "Celý blok je jakýsi korálový útes, v němž si všichni našli svou ulitu. Každý máme své slabosti, které potřebujeme někde ukrýt a také se dobít. Zároveň jsme každý jiný - a tomu by měla odpovídat i naše ulita."

To je podle Chmelaře i smysl architektury: nebát se být jiný, nový, vybočovat z řady unifikovaných staveb a tím i způsobu uvažování. "Každá doba má nárok na své vyjádření, svůj otisk." V tomto případě příjemnou, možná na první pohled netradiční formou bydlení. "Záleží na tom, jak má kdo zdeformovaný vkus tím, co považuje za běžné postupy a obecnou normu: když to nemá doma vymalované či bez obrázků - nebude se tam cítit dobře. Podle mě ale stačí, když má přípojku k internetu, pohodlný gauč, hodně světla a teplo. Zbytek už jen dotváří atmosféru místa."

Stále jsme v zajetí vlastních dogmat: "Rád cestuji, baví mě porovnávat postuláty, které nabudeme tady ve svém životě a přes které nejede vlak, s těmi, které mají jinde, a přes něž taky nejede vlak." Lidé by však neměli být vystaveni konfrontaci s obecnými postuláty: domek na předměstí, dvě auta, kůrou vysypaný záhonek - chraň bůh, aby mi tam padalo listí, to bych musel uklízet - a trávník posekaný každý týden, protože soused to má taky tak.

"Takové porovnávání je velmi destrukční, lidé jsou pořád ve stresu, aby náhodou něco "nepřešvihli". Já ale chci, aby lidé byli vystaveni dotazům, které si zodpovědí sami. A protože v domech odpovídajících jejich individualitě mají i jinou výchozí pozici než ti druzí, musí i jejich odpověď být jiná. V tom vidím velkou roli architektury."

Výzva 4Bloku je nepřehlédnutelná: "Vršovické domy mají svůj rytmus, paneláky se střídají s funkcionalistickými domy, je zde nádherný kostel svatého Václava od Gočára, ale všechno má přísnou racionalitu. Proto jsme vnesli zelenou oázu do strohého města, ve kterém je všechno stejné: domy mají v řadách nad sebou trojdílná okna, za nimi světla na stejných místech. Postrádá to jakoukoliv individualitu. Ve 4Bloku je však každý byt jiný, nenajdete tam dva stejné."