Pozn.: Komentář vznikl před uzávěrkou pátečních Hospodářských novin, útok USA na Sýrii začal až několik hodin po ní.

Donald Trump si zaslouží pochvalu. Za to, jak rázně odmítl odbýt plynový útok syrského Asadova režimu jen jako nějakou další smutnou kapitolu války, která trvá už šest let. Povraždění dětí označil za "urážku lidstva" a dal najevo, že chce začít dělat něco, aby takové děsy skončily. Jenže člověka zároveň zarazí, že ani nenaznačil, co přesně chce kvůli tomu uvést do chodu. Po tolika letech krveprolévání, fragmentace a radikalizace rozdmýchávané do velké míry zeměmi zvenčí, hlavně Íránem a Ruskem, totiž není po ruce žádná chytrá varianta, co dělat.

Jistotu, že nebudeme brzy zase jen beze slov otupěle hledět na další záběry, které patří do kategorie nejděsivějších válečných zločinů, přece můžeme mít jen za podmínek, které jsou dobře známé. Bašár Asad buď skončí před mezinárodním tribunálem. Nebo − pokud v Sýrii zůstane − bude jeho mocenský vliv natolik omezen, že nebude do budoucna sloužit jako předmostí třeba pro protiizraelské spády Íránu a radikálního libanonského šíitského hnutí Hizballáh.

Dalším předpokladem je, že hrdlořezové z Islámského státu budou rozprášeni, nebo aspoň zatlačeni navěky do nějakého kouta, odkud se už nikdy nedostanou. Moc v zemi bude předána do rukou umírněných frakcí, které postupně vytvoří stabilní prostředí, odkud nebudou lidé muset prchat a tím jako uprchlíci přispívat k nestabilitě na evropském kontinentu.

Jenže to všechno je za současné beznadějné situace jen zbožným přáním. Jak soudí mnozí, kteří válku v Sýrii trvale sledují, nejméně trnitou cestou k dosažení alespoň některých z těch cílů by bylo zemi rozdělit na sunnitskou a šíitsko-alavitskou část.

Sunnitská by ale hlavně nesměla vzniknout jen pod patronátem USA a Evropy, nýbrž především sunnitských zemí v okolí, třeba Saúdské Arábie a Turecka − což už je ovšem sám o sobě problém, protože obě země se momentálně nemají zrovna v lásce. A navíc Turci chtějí Sýrii rozdělit jinak − tak, aby podle jejich hranic vzniklo nárazníkové pásmo, z něhož by pak byli vyhnáni všichni Kurdové.

Ale zpět k tomu zásadnímu: pokud by sunnité měli kde v Sýrii být v bezpečí, byl by to základní kámen pro uklidnění situace. A v jeho důsledku by i islamističtí radikálové přišli o svoje zázemí. Chce-li Trump být konkrétní, musí mít odpověď na otázku: Co nabízí syrským sunnitům? Třeba i těm, kteří přežili plynový masakr ve vesnici Chán Šajchún.