Dodejte si odvahy a pusťte si na internetu záběry dětí ze syrské vesnice Chán Šajchún, umírajících v křečích poté, co vdechly bojový plyn svržený z asadovských vrtulníků. Je to šokující a šílené. Děje se to dnes, nikoliv v nějaké minulosti. Nic to nemůže ospravedlnit. Jinak řečeno, pachatelé jsou váleční zločinci. A ministerstvo obrany Ruské federace, státu, jenž je s Bašárem Asadem jedna ruka, má ještě tu drzost tvrdit, že si to povstalci způsobili sami.

To ruské tvrzení je klasická falešná zpráva, použitá jako už tolikrát v minulosti se záměrem vnést do jasné situace zmatek.

Když bosenskosrbské milice v letech 1994 a 1995 cílenou minometnou palbou dvakrát pozabíjely dohromady více než sto lidí na tržnici Markale v obklíčeném Sarajevu, hned se z Bělehradu ozvalo, že si to bosenskomuslimská obrana města způsobila sama, aby na sebe po třech letech globální únavy z krutostí opět upoutala světovou pozornost. Bylo to směšné tvrzení, jako je dnes to ruské. Jenže tenkrát − konkrétně po tom druhém masakru − se USA po letech, kdy přenechávaly balkánskou agendu evropským státům, odhodlaly k akci.

Severoatlantická aliance drtivě zaútočila na pozice bosenských Srbů, což situaci změnilo do té míry, že mohla být koncem téhož roku 1995 podepsána Daytonská mírová dohoda.

Ta ukončila krveprolití, jaké Evropa nezažila od dob druhé světové války.

Také dnes tu máme celkem sto obětí. Také dnes to není poprvé, co byly na místa kontrolovaná rebely svrženy z vládních helikoptér kanystry s prudce jedovatou − a všude na světě pro vojenské účely už dávno zakázanou − látkou. Vzpomeňme jen na masakr v damašské čtvrti Ghúta v srpnu 2013, kdy asadovci pozabíjeli nervovým plynem kolem tisíce lidí spících ve sklepech, kam jed, jenž je těžší než vzduch, tiše pronikl.

Režim, který tehdy mimochodem také popíral, že by s útokem měl cokoliv společného, tím překročil Barackem Obamou narýsovanou "červenou linii", což znamenalo, že měla následovat odveta v podobě amerického bombardování. Jako v Bosně. Leč Obama se nezachoval jako Bill Clinton. Couvl a Sýrii nechal dál krvácet.

Ale poslední slovo k celé téhle zoufalosti nemůže spočívat v tom, že svět bude jen obviňovat Ameriku z nečinnosti. Kde jsou evropští politici, aby volali po co nejostřejším diplomatickém odsouzení Moskvy? Kde je nějaký evropský John McCain, který bude mít jako tento americký senátor politickou odvahu, aby se zasadil o vyzbrojení Svobodné syrské armády a jiných sunnitských skupin, které bojují proti Asadovi?

Pokud se teď nic nestane, je s naším světem něco těžce v nepořádku.