Henry Ford, snad největší postava automobilové historie, z duše neměl rád burzu ani menší akcionáře. Peníze od investorů mu sice po dvou neúspěšných pokusech pomohly rozjet podnikání ve velkém a dojít až k realizaci snu o autech pro každého, ale samotný fakt, že na zisku firmy těžící z Fordova nesporného technického i organizačního génia se podílejí i druzí, mu nebyl po chuti. Po první světové válce, kdy legendární Ford Model T válcoval konkurenci a automobilka produkcí o řád překonávala dvojku na trhu, se investorů jednoduše zbavil.

Sáhl při tom k trikům, které byly vše, jen ne zcela čisté. Oficiálně problémy odstartoval rozpor s akcionáři v případě financování nové obří továrny. Aby se Henry Ford stal jediným majitelem Ford Motor Company, bylo třeba podílníky vystrašit. Nejprve proto předal šéfovské křeslo synovi, tehdy teprve šestadvacetiletému Edselovi. Vedle toho založil novou firmu Henry Ford & Son a podle dobových zdrojů do ní převedl nejlepší zaměstnance. Akcionáři pochopili, co může následovat, a své podíly otci a synu Fordovým prodali.

Česko v porevoluční éře zažilo ještě drsnější postupy, jak se zbavit minoritních akcionářů. Někdy byly tak na hraně, že by řada vážených podnikatelů tuto kapitolu ze své byznysové historie nejraději vymazala. Když nic jiného, minoritní podílníci Ford Motor Company na své investici pořádně zbohatli, což se v tuzemsku povedlo jen málokterým vytěsněným akcionářům.

Divoko na burze

878 722 : 1

V pátek, kdy Penta oznámila záměr ovládnout celou Fortunu, na pražské burze změnilo majitele téměř 900 tisíc akcií sázkové firmy. Ve Varšavě se ve stejný den prodala jedna. Přitom v Polsku musí Penta plnit podmínky regulátora, Česká národní banka jen přihlíží.
12 firem zbude na pražské burze poté, co z ní Penta stáhne Fortunu.

Dnes, kdy od převratu uplynulo víc než čtvrtstoletí, je oprávněné čekat a vyžadovat kultivovanější podnikatelské mravy. Případy, kdy "velcí hoši" dávají na frak těm malým, to vše za netečného přihlížení státu, se však stále objevují. To má samozřejmě neblahý vliv na vnímání burzy, motoru kapitalismu založeného na inovacích, a tedy i na budoucnost země.

Posledním příkladem může být dění kolem sázkové společnosti Fortuna. Není ani nejkřiklavější, ani v něm nejde o největší peníze a zřejmě se vše odehraje jakž takž v mezích platné legislativy. Podivnou pachuť však již případ získal. Už jen to, že v Polsku musí majoritní akcionář Penta plnit podmínky regulátora, přičemž v Česku po ní ČNB nic nechce, překvapí. Přitom v Praze s akcií Fortuny probíhá mnohem víc obchodů než ve Varšavě.

Vstříc burzovnímu štěstíčku

Burzovní část života zavedené sázkové společnosti Fortuna začala slibem atraktivní dividendy. Na tu měl jít celý zisk, pokud ne víc. Na konci roku 2010, kdy noví zájemci o kapitál už dva roky nezavadili o pražskou burzu, tak finanční skupina Penta snadno našla kupce více než 30 procent akcií. Vyinkasovala slušných 1,9 miliardy korun, které se skupině hodily k expanzi.

S Fortunou pak drobní akcionáři prožili horší i nadějná období. V paměti mají radostné očekávání, kdy "jejich" firma zaútočila na trh loterií v naději, že využije ztráty důvěry v krachující Sazku, i následnou deziluzi z neúspěchu, tahanice o míru zdanění hazardu či třeba odvolání úspěšného šéfa a čekání, co najaté světové eso předvede.

K výraznějšímu a hlavně trvalejšímu růstu akcií nikdy, za celých šest let, nedošlo, ale dividenda byla nějakou dobu tahákem. Vnímání Fortuny jako konzervativní investice však skončilo předloni na jaře, kdy najednou management oznámil, že s dividendou je na roky amen, protože firma musí investovat. Spolu s Jobovými zvěstmi o očekávaném zisku to hodnotu firmy za den srazilo o miliardu. Byl to začátek prudkého pádu. Z něho se vlastně akcie dodnes plně nevzpamatovala. A to přitom v poslední době přišly pozitivní zprávy o velké akvizici a o získání licence na on-line kasino, z jehož virtuálních herních stolů budou brzy padat reálné peníze.

Takže když minulý pátek dopoledne Penta oznámila, že chce menšinové akcionáře vykoupit a firmu ovládnout ze sta procent, měla už půl práce za sebou. Akcie byla levná dlouhodobě, tudíž při odvozování ceny z váženého půlročního průměru nedosáhla hodnota ani úrovně upisovacího kurzu z roku 2010.

Nabízená cena byla dokonce výrazně pod aktuálním pražským kurzem. Majoritní akcionář tak za expandující sázkovku, která netrpí nedostatkem hotovosti a ve srovnání s konkurencí je dle finančních ukazatelů minimálně o 20 procent podhodnocena, nenabízí prémii, ale vynucuje si diskont. Kapitalismus po česku.

Penta, která Fortunu ovládá přes kyperskou schránku, má v ruce trumfy. Při chystané valné hromadě bude sice podporu − nebo neúčast − některého z velkých fondů potřebovat, ale málokdo na trhu pochybuje, že by v tomto ohledu lidé Marka Dospivy, šéfa Penty, něco nechali náhodě.

Nabídnutá cena jistě minoritní akcionáře k prodeji motivovat nebude. Jakmile ale Penta dosáhne stažení z burzy, což je relativně snadné, mnozí budou muset svůj přístup přehodnotit. Se znalostí toho, jak to ve východní Evropě na burzách chodí, možná i dřív.

Kdo by chtěl dopadnout jako s O2?

Názorný příklad, jak jsou pravidla tuzemského kapitálového trhu při ochraně minoritních vlastníků účinná, mají investoři ještě v živé paměti. Z partie, jakou s nimi rozehrála největší domácí finanční skupina PPF poté, co ovládla nejdůležitější telekomunikační firmu Telefóniku − tedy dnešní české O2 −, vyšel jen málokdo se zdravou kůží.

Postup, jaký zvolili lidé pracující pro nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, nebyl nijak složitý. Po ukončení doby, během níž byla PPF malým akcionářům povinna nabídnout zhruba stejnou částku jako španělské matce Telefóniky, trh zásobovali výhradně špatnými zprávami. Zabralo to.

Akcionáře vyděsil především plán na "finanční asistenci", jíž by si PPF z O2 vytáhla 25 miliard korun − podstatnou část sumy, za kterou firmu koupila. Ovšem to by se operátor musel pořádně zadlužit. K tomu nakonec nedošlo, ale na kurzu akcií byl i sám záměr hodně znát, zvlášť, když se jeho efekt posílil totálním mlčením majoritního akcionáře ohledně budoucích dividend.

Ještě efektivněji při srážení kurzu akcií (záměr PPF nikdo neprokázal, toto je však popis skutečného vývoje) zafungoval plán rozdělit firmu na zbytkového operátora, jemuž kromě zákazníků, licencí či propůjčeného názvu nezbyde skoro nic, a na nově vzniklý CETIN, který převezme dráty a vysílače − prostě infrastrukturu, jaká v Česku nemá obdoby.

O2 plán prezentovala jako unikátní případ dobrovolného dělení operátora, z něhož budou zákazníci profitovat i díky oddělení obou firem tak vysokou pomyslnou zdí, že ji ani lidé z PPF − jež ohlásila, že CETIN chce plně ovládnout − nezdolají. Uvidíme. Trapná tahanice o ceny mobilních dat, v níž O2 hraje roli toho, kdo má ke zlevňování největší odpor, už ale mnohé ukázala.

Jisté již je, že na dělení tratila dlouhá řada akcionářů. Kromě těch, kdo pod tlakem špatných zpráv akcie prodali, byly bity i mezinárodní fondy, jimž regule neumožňovaly ponechat si akcie, s nimiž se nebude obchodovat.

Jak hluboko a podle všeho uměle byla akcie O2 před rozdělením firmy sražena, ukazuje následný zázračný růst. Hodnota okleštěného operátora poháněná najednou sdílnou PPF rychle vyskočila o několik set procent, což u zavedené telekomunikační firmy nemá obdoby v historii všech burz světa.

Až půjde na burzu Home Credit…

Tanečky kolem dělení O2 kritizoval nezvykle rozhodně také šéf burzy, ale umlčela ho PPF hrozící "právními kroky" i nevlídná slova z ČNB, která by měla na trh dohlížet. Jistou naději tak akcionářům dává, že na rozdíl od O2 má Fortuna sídlo v Nizozemsku, a mohou se tedy dovolat pomoci tam. Vzorem jim mohou být akcionáři autobazaru AAA. Ti vytrvalí se nakonec domohli násobku původně nabízené částky.

Že se ohledy k nárokům drobných akcionářů nenosí, je smutný fakt. Oprávněná je také otázka, proč to velkým hráčům stojí za to. Dobrá pověst na trhu neváží nic?

Z odříkaného chleba může být nakonec největší krajíc, jak ostatně poznala i rodina Henryho Forda. Už zakladatel automobilky z daňových důvodů převedl většinu akcií do nadace. Od jejích potřeb pak již vedla celkem přímá cesta k návratu firmy na burzu. Tedy až po smrti otce impéria.

Také české finanční skupiny mají v portfoliu firmy, které jednou mohou chtít prodat přes burzu. Je v zájmu investorů, aby měli dlouhou paměť. Bude se hodit, až na burzu půjde třeba Home Credit či Dr. Max.