Pokud nějaký zákon vypovídá o špatné přípravě a o neschopnosti státních institucí se dohodnout, pak je to ten stavební. Už v roce 1994 tehdejší ministr hospodářství Karel Dyba o chystané novele stavebního zákona prohlásil, že zjednoduší a urychlí rozhodování a zredukuje počet nutných razítek. Parlament od té doby schválil množství dalších novel stavebního zákona a jediným výsledkem je, že povolovací řízení ke stavbě v ideálním případě trvá 247 dní, tedy dvojnásobek oproti průměru vyspělých zemí OECD. Kvůli tomu je Česko v oblasti stavebnictví na 130. místě ze 190 zemí na žebříčku Doing Business Světové banky. V celkovém hodnocení podnikatelských podmínek se přitom drží na 27. místě.

Neúměrně dlouhý proces žene vzhůru ceny bytů. Pokud developerům trvá příprava projektu od nákupu pozemku ke kolaudaci osm let, potom si tuto dobu nechají zaplatit v konečných cenách. Velké investory dlouhé stavební řízení odrazuje − kvůli takřka bezbřehé možnosti neziskových organizací se nekonečně odvolávat a napadat stavbu v jakémkoliv momentu celého procesu si nemohou být nikdy jisti, jestli skutečně budou moci postavit továrnu na pozemku, který mají k dispozici. Často se také stávají objektem jejich vydírání, které ve zkratce zní: zaplať, nebo nepostavíš.