Byl to tehdy šok, když na podzim roku 2013 centrální banka razantně vstoupila na měnový trh a oslabila kurz koruny. Exportéři jí tehdy nemohli přijít na jméno. Evidentně neměli rádi překvapení a vyčítali jí, že měla přijít dřív, jinak, a vůbec že je měla v předstihu upozornit. Argumenty tehdejšího guvernéra ČNB Miroslava Singera, že o intervencích banka jednala celý rok, že vše bylo v pravidelných zápisech z bankovní rady, nepomáhaly. Zastánců i z řad průmyslu se kupodivu našlo minimum.

Doba přitom intervencím přála. Připomeňme, co se tehdy dělo: průmysl čelil klesající poptávce, hodnota nových zakázek ze zahraničí i z tuzemska se meziročně propadala o deset a více procent. Počet nezaměstnaných se blížil k hranici šesti set tisíc lidí, což bylo nejvíce v historii. Celkové příjmy domácností klesaly, jistota zaměstnání se zdála být důležitější než plat. Centrální banka samozřejmě vstoupila na trh kvůli obavám z deflace, neboť to jediné má ze zákona sledovat. Bylo by však bláhové předpokládat, že si neudělala celkový makroekonomický obraz situace.

O tři roky později se už mezi exportéry nenašel skoro nikdo, kdo by intervence kritizoval. Asociace exportérů loni spočítala, že bez intervencí centrální banky by vývoz za tři roky přišel o více než šest set miliard korun. Každý rok slabé koruny podle těchto odhadů přinesl "dárek" v hodnotě skoro 180 miliard korun. O ty po skončení intervencí a po případném posílení kurzu koruny přijde. Stejně jako porostou náklady na zajištění proti pohybu kurzu, což je další "vedlejší" služba, kterou doposud zcela zdarma (z pohledu firem) prováděla centrální banka.

Změny kurzu a odchod centrální banky však nejsou tím jediným, co průmysl nyní řeší. Nezaměstnanost se z rekordně vysokých hodnot dostala na rekordní minima. Už to nejsou zaměstnavatelé, kteří si vybírají mezi těmi nejlepšími, ale zaměstnanci, o které se přetahují ty nejlepší (rozuměj nejlépe platící) firmy. Fluktuace na dělnických pozicích se blíží ke třiceti procentům. Mzdy rostou, čímž se výrazně zvyšují náklady práce.

Podnikatele intervence před třemi lety zaskočily, nakonec se ovšem ukázalo, že šlo o velmi příjemné, byť neočekávané překvapení. Naopak konec intervencí žádné příjemné asociace nevzbuzuje. Exportéři se bezpochyby zajišťují a připravují na nejistotu, jak nejlépe ve spolupráci s bankami mohou.

Trojkombinace za krize, která sestávala z vysoké nezaměstnanosti, slabé poptávky a hrozící deflace, byla špatná. Současná trojkombinace drahých a nedostatkových zaměstnanců spolu s potenciálně silnou korunou ovšem lepší z hlediska exportérů není.