Právě před půl rokem udělala Česká národní banka zřejmě nejdražší chybu své historie. Bankovní rada ve velmi redukovaném obsazení odhlasovala, že intervence − zásahy, které nedovolí posílit koruně přes hranici 27 korun za euro − poběží minimálně do druhého čtvrtletí roku 2017.

Zdánlivá rutina. Takových prodloužení "tvrdého závazku", jak se v bankéřské hantýrce termínu, do kterého ČNB garantuje slabou korunu, říká, už byla od roku 2013 řada. Zářijové hlasování ale bylo výjimečné.

Nejvíc ekonomy překvapilo, že přišlo bez varování. Oproti jednání na začátku srpna, kdy bankovní rada vedená čerstvě jmenovaným guvernérem Jiřím Rusnokem změnu neudělala, se v ekonomice neudálo nic zásadního. Bankéři neměli k dispozici ani novou prognózu.

900 miliard

Tolik korun musela ČNB za necelé tři měsíce letošního roku vrhnout na trh, aby české měně zabránila v posílení. K dnešku už suma zřejmě překonala bilionovou hranici.

"Prodloužení tvrdého závazku v září minulého roku bylo poměrně překvapivé a již v té době bylo považováno za chybné, jelikož si ČNB bezdůvodně zúžila svůj manévrovací prostor," komentuje krok centrálních bankéřů hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler. Rusnok a spol. se vlastně zavázali, že dalšího půl roku neudělají vůbec nic.

Jednu událost týkající se koruny však září přece jen přineslo. Byla jí podivná improvizace guvernéra Rusnoka. Na setkání v Ostravě nejprve překvapil odchýlením se od tehdejší linie ČNB, když řekl, že konec intervencí by mohl přijít "někdy v druhé polovině příštího roku", aby se pak do následného dovysvětlování zamotal. Na guvernérovu nepřipravenost ukazovaly bizarní věty jako "Nezdá se mi, že bychom chtěli dělat takové akce o prázdninách".

Trh si tenkrát epizodu vysvětlil jako snahu zchladit spekulanty, kteří si už tehdy budovali čím dál větší korunové pozice. Podobně zafungovalo, když kolegové v bankovní radě guvernéra podrželi a konec intervencí posunuli. Za koupený čas ale platí nyní.

Odpočítávání začalo

HN přinášejí velký speciál ke konci intervencí. Najdete v něm analýzy, komentáře či infografiku.Titul65

Čtěte zde

Začala se totiž probouzet inflace, oficiálně jediný ukazatel, kvůli kterému se koruna uměle oslabuje. Růst cen měsíc co měsíc předbíhal prognózu, podle které centrální bankéři rozhodují, intervence však musely pokračovat. Ekonomika je už sice dávno nepotřebovala, nezaměstnanost se blížila k rekordním minimům a inflace měla našlápnuto k přestřelení cíle, ale ČNB měla na půl roku svázané ruce.

Kdyby se bankéři neukvapili, mohli intervence zrušit klidně první pracovní den v lednu. Na konci roku by přitom ČNB musela odrážet mnohem slabší nájezdy spekulantů, než jakým čelí nyní. Hrála by jí do karet řada faktorů, například vánoční sezona, kdy jsou trhy obecně méně aktivní, či snaha bank držet bilanci na co nejnižší úrovni, například proto, že se od ní odvozuje výše příspěvku do záchranného fondu. Na rozdíl ode dneška navíc analytici ještě věřili "měkkému závazku" ČNB, podle kterého intervence pravděpodobně skončí se začátkem letošních prázdnin. "Docházelo by k větší penalizaci spekulativního kapitálu a objem intervencí by velmi pravděpodobně nedosahoval takových objemů jako letos," míní Seidler.

Hned leden ukázal, jak velké problémy si ČNB zářijovým hlasováním, kterého se účastnili jen čtyři ze sedmi členů bankovní rady, udělala. Zveřejnění prosincové inflace − dosáhla přesně dvou procent − spekulanty rázem probudilo a do Česka začala proudit miliarda eur denně. Leden překonal všechny rekordy a březen je možná ještě zdolá. Rezervy ČNB se tak dál nafukují a s tím roste i ztráta, kterou centrální banka vykáže, až měna podle očekávání posílí.

"Nebýt zářijového prodloužení, budoucí problémy by byly nesrovnatelně menší. Ztrátu nelze považovat za virtuální záležitost, protože drtivá většina centrálních bank je zisková a tyto zisky jsou k dispozici veřejným financím. Jde tedy o peníze, s nimiž by bylo možné normálně hospodařit," kritizuje své nástupce bývalá členka bankovní rady Eva Zamrazilová.