Pokud rodič neplatí alimenty, dostane je dítě od státu. Shodla se na tom vláda. Jakkoliv nám může suplování nezodpovědných rodičů státem připadat amorální, je to dobře. Už proto, že děti si své rodiče nevybírají a zcela jistě by se raději narodily někomu, kdo se o ně postará a bude mít o ně zájem. A také finančně je podpoří.

Podle návrhu mají děti dostávat od státu alimenty od zhruba dvou do tří tisíc korun měsíčně, což je často víc, než by dostaly od svého rodiče, i kdyby výživné platil. Jistě má opozice pravdu v tom, že státní alimenty posilují nezodpovědnost neplatícího rodiče a že to bude stát peníze, kterých se jako obvykle nedostává. Jenže v tomto případě jde o děti, a těch se v naší stárnoucí společnosti nedostává víc než peněz. Jakákoliv pomoc, byť i jen limitovaná (ten, kdo chce získat státní alimenty, musí splnit řadu podmínek), má smysl.

Státní alimenty by však v politice související s financováním měly hrát jen jednu, i když dost podstatnou roli. Tu další nastínila dokončená analýza ministerstva spravedlnosti, která mimo jiné přináší vcelku revoluční myšlenku nevěznit ty, kteří dluží na výživném. Protože jejich uvěznění dluhy nesmaže a dětem peníze z vězení nepřinese. Pro představu − aktuálně si v base odpykává trest zhruba třináct set tzv. "mařenek", jak se podle paragrafu "maření výkonu úředního rozhodnutí" neplatičům přezdívá, z toho cca polovina je odsouzena podruhé za stejnou věc. Dokazuje to, jak nesmyslná je představa opozice, která státní alimenty odmítá proto, že "stát tady není od toho, aby nahradil nezodpovědného rodiče, ale aby ho přinutil platit výživné". Jenže pokud je jediným výsledkem státního snažení vězení, dočká se dítě nějakých peněz v lepším případě v dospělosti. V horším se mu pak o výživném může nadosmrti jenom zdát.

Analýza resortu ovšem také tvrdí, že nezodpovědným rodičům lze odpustit vězení pouze při lepší vymahatelnosti alimentů, aby existoval alespoň nějaký "bič" na neplatiče. Lepší vymahatelnost dluhů je ovšem ve společnosti, kde má v současnosti 850 tisíc lidí exekuci − a z toho polovina čelí čtyřem a více exekucím −, chimérou.

V ideálním světě mají rodiče rádi své děti a dokážou se o ně po všech stránkách, včetně té finanční, postarat. Žijeme v reálném světě, kde se cení každá pomoc. A kde by každá nečinnost měla být potrestána − možná ne vězením, ale společenskou ostrakizací určitě. To první přinesou státní alimenty. Svědomí ale nikomu stát nařídit nemůže.