Co zbude z lidské práce? Chytřejší americký dělník se nebojí přívalu levné pracovní síly, kterým jej politici straší a proti kterým staví zdi, ale obává se automatizace a robotizace. A obava je namístě, zatím nikdo neví, jak ochránit lidskou práci, která až doposud byla klasickým a hlavním zdrojem obživy. A tak se stane, že skutečný problém je zcela potlačen do pozadí a komplexita je zredukována na takovou banalitu, jako je stavění zdi. Zdi každý rozumí. Každý jich má pár doma. Jediná oblast, ve které by zeď mohla dávat smysl, je hladová zeď. Ale tu by asi nakonec taky stavěli mexičtí dělníci. Nevím, co by bylo srandovnější: Mexičané stavějící Američanům zeď, která má USA bránit před levnou prací z Mexika, nebo kdyby mexickou zeď stavěli "bílí" fotogeničtí Američané, kteří ovšem nic takového už neumějí.

O zbytky práce se zkrátka za chvíli budeme prát nejen s lidmi, ale i s roboty. Jenže o práci se pereme, jen když jde o zdroj naší obživy, naopak práci zadarmo má člověk většinou tendenci se vyhýbat. Lidská placená práce se pochopitelně neztratí, ale přesune se do vyšších pater. I zeď se dnes staví spíše stroji než lidmi. Dělník zde spíše sedí v přístroji a "řídí procesy", než aby tahal cihly, kopal díry nebo vrtal cosi v potu tváře manuální vrtačkou. Tvrdá, manuální, "klasická" práce se vytrácí i z tradičně pracovně náročných oblastí, jako jsou strojírenství a výstavba. Nejenže se auta budou brzy sama řídit, ale i stavět. Koneckonců podíváte-li se do nějaké automobilky, uvidíte, že už dnes jsme od sebesestavujících se automobilů jen malý krůček. Pár lidí v továrně nalézt lze, ale ti spíše − jako bohové pro stroje − dohlíží na to, zda stroje poslouchají a dělají nikoliv "svou práci", ale "jejich práci" za ně. Z pohledu strojů tito lido-bohové hlídají jakési pro ně nepochopitelné "duševní procesy" (software), kterými jim diktují sledování cíle, jehož smyslu úplně nerozumí (stavba auta).