Americko-britské drama Úkryt v zoo, jež mělo předpremiéru na filmovém Febiofestu a dnes vstupuje do běžné distribuce, rekapituluje příběh manželské dvojice, která během druhé světové války ukryla tři stovky Židů ve varšavské zoologické zahradě.

Navzdory tomu, že film novozélandské režisérky Niki Caro je inspirován skutečnými událostmi, jež v knižním bestselleru popsala americká autorka Diane Ackermanová, svůj dramatický potenciál vinou nevyrovnaného scénáře nenaplňuje tak, jak by si manželé Żabińští za svoji tajenou statečnost zasloužili.

Tématem záchrany židovských uprchlíků před holokaustem se film Úkryt v zoo přiřazuje k okupačním dramatům typu V temnotě, které roku 2011 natočila Agnieszka Hollandová, a částečně i ke snímkům Zlodějka knih či Musíme si pomáhat.

V souladu s originálním názvem filmu i knižní předlohy The Zookeeper's Wife není příběh nahlížen z perspektivy ředitele zoo a ošetřovatele Jana Żabińského, jenž Židy z varšavského ghetta do vybombardované zoologické zahrady pašoval v nákladním autě mezi odpadky a riskoval tím smrt, nýbrž z pohledu jeho ženy Antoniny.

Jessica Chastainová, držitelka Zlatého glóbu za film 30 minut po půlnoci, ji ztvárňuje jako dobrotivou vílu, která natolik miluje zvířata, že synka nechává spát v jedné posteli s malými lvíčaty a sama neváhá riskovat život při porodu slůněte.

Záchranu Židů, které Antonina a její muž skrývají ve sklepních prostorech a podzemních tunelech zrušené zoo, přitom komplikují ryze soukromé zájmy prominentního nacistického zoologa Lutze Hecka, jehož ztělesnil Daniel Brühl.

Film, který se mimo jiné natáčel na pražském Výstavišti a kde v epizodních rolích účinkují čeští herci Arnošt Goldflam či Martha Issová, předkládá několik pamětihodných obrazů. Takřka surreálnou apokalyptičností se vyznačuje scéna, kdy se zvířata vystresovaná z bombardování rozprchnou do ulic Varšavy. Anebo okamžik, kdy dítě zaujatě pozoruje padající sníh, aniž by tušilo, že vzduchem nepoletují vločky, ale popel z vypáleného ghetta.

Mrazivě vyznívají také detaily − například Polka, která se nechává fotit před branou ghetta s ostnatým drátem. Dnes by si nejspíš udělala selfie.

ČESKÁ STOPA

◼ Část filmu Úkryt v zoo se natáčela na pražském Výstavišti, kde vyrostla replika varšavské zoologické zahrady. Před kamerou se objevila zvířata, která zapůjčil člen známé cirkusové rodiny Ludvík Berousek. Filmaři dále točili na náměstí v Žatci a v pevnosti Josefov v Jaroměři. 

◼ Snímek vznikl podle stejnojmenné knihy Američanky Diane Ackermanové, kterou v českém překladu včera vydalo nakladatelství Triton.

Zasadit válečné drama do zoologické zahrady a přiblížit nacistická zvěrstva prostřednictvím utrpení zvířat je v daném žánru ojedinělé. Film ale místy působí, jako by tvůrci o lidské bytosti jevili menší zájem.

Chování některých postav, zejména proměna německého milovníka zvířat Lutze Hecka ve zloducha posedlého genetickými experimenty, nepůsobí přesvědčivě. A do ztracena vyznívá také nacistův vztah s Antoninou, který se i z její strany chvílemi nezdá být jen utilitární šalbou.

Navzdory několika intenzivním výjevům celkové vyznění snímku spíše úhledně zaobluje válečné hrůzy a zdůrazňuje jejich šťastné vyústění.

Do dvouhodinového filmu je navíc zakomponováno až příliš motivů − zejména v poslední čtvrtině jedna dramatická událost skokově následuje druhou, včetně varšavského povstání v roce 1944.

V kontextu těchto načrtnutých tragických okolností vyznívá finále Úkrytu v zoo nevěrohodně, až pohádkově. Což je v případě dramatu o holokaustu natočeného podle skutečných lidských osudů dost zásadní problém.