Z béžového přehozu vykukuje jenom kousek boty, jinak je celé tělo zahalené do nehořlavé látky. Ta vydrží přibližně 15 minut žár 1000 stupňů Celsia. Tolik času má člověk na to, aby v tomto obleku unikl například z hořícího hotelu nebo metra bez zranění. "Třeba hasiči podobnou výbavu mají, ale pro běžné lidi nic takového na trhu není," vysvětluje výkonný ředitel firmy Nyklíček Rudolf Paar mladší a z hlavy si sundává gumovou masku, která je s malým hasicím přístrojem součástí záchranného balíčku. Na jeho výzkumu a vývoji pracovala východočeská textilka poslední tři roky. Celý set zabalila do červeného kufříku. Na internetu a přes obchodní partnery ho prodává za necelých 400 eur (v přepočtu mírně přes 10 tisíc korun).

"Tohle je pro nás jen odrazový můstek a další produkty pro záchranný systém i zdravotnictví chystáme," nastiňuje Paar. Není to první případ, kdy textilka z Nového Města nad Metují mění představy o běžné textilní výrobě. Společnost Nyklíček dokáže utkat jemný popelín, ze kterého se šijí luxusní košile. Stejně tak vyrábí materiály z extrémně pevných uhlíkových a stříbrných vláken − ty následně používají hasiči nebo lékaři.

Firma se již dříve například ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou pražského ČVUT podílela na vývoji prostěradla pro zdravotnictví, které měří tep lidí a umožňuje sledovat tělesné funkce u ležících pacientů na dálku. Rudolf Paar mladší se netají tím, že orientace na technologicky náročné výrobky je pro firmu způsob, jak přežít. Je to šance vyhnout se osudu, který potkal mnoho českých textilních a oděvních podniků, jež nepřežily milénium. Ostatně torza kdysi ohromných kolosů jsou dodnes vidět na různých místech v pohraničí.

Podobný příběh mohl dost snadno potkat i firmu Nyklíček. Směřování společnosti však změnil Rudolf Paar starší. Kdysi krachující tkalcovnu postavil na nohy a vybudoval z ní úspěšnou firmu. Ta minulý rok utržila přes sto milionů korun a vydělala dva miliony.

Nyklíček a spol.

◼ Kořeny společnosti Nyklíček jsou zapuštěné do roku 1883, kdy Antonín Nyklíček založil tkalcovnu bavlněného, vlněného a hedvábného zboží. Po zestátnění se firma v roce 1948 stala součástí Východočeských bavlnářských závodů, později postupně součástí národních podniků Jasna, Lina a Tepna.
◼ Na starou tradici firmy navázala v roce 1994 soukromá společnost Nyklíček a spol., pojmenovaná po bývalém majiteli Antonínu Nyklíčkovi, a převzala i logo – modrou hvězdu ve žlutém kruhu. Firma v roce 2015 utržila 106 milionů korun.

Já vám ředitele dělat nebudu

Kořeny společnosti sahají do roku 1883. Tehdy Antonín Nyklíček založil tkalcovnu bavlněného, vlněného a hedvábného zboží. Jeho potomci v podnikání pokračovali. V 50. letech ale rodina o fabriku přišla. Komunistický režim Nyklíčkovým vzal nejenom živnost, ale na 40 let u nich také přerušil možnost vést textilní byznys.

Antonín Nyklíček − vnuk zakladatele Aloise − sice pracoval v textilním státním podniku, ale nepůsobil na řídicích postech. Antonínu Nyklíčkovi bylo téměř 80 let, když rodina dostala majetek začátkem 90. let zpátky. "Bohužel mezera komunistického režimu byla moc dlouhá a pan Nyklíček už nebyl textilák," vypráví současný spolumajitel a generální ředitel společnosti Nyklíček Rudolf Paar starší. Během prvního roku podnikání se tak firma dostala do velké ztráty. Z krachu ji zachránil až Rudolf Paar.

Původně vystudovaný energetik a mechanik kdysi sbíral zkušenosti ve státním podniku a následně v již zrestituované společnosti Jasna na postu technického ředitele. Rudolf Nyklíček o něm věděl a schopného manažera si vyhlédl. "Jednou večer za mnou pan Nyklíček přišel, poseděli jsme nad kávou a nabídl mi, abych k němu šel dělat výrobního ředitele," vzpomíná Rudolf Paar starší. Pracovat pod někým jiným se mu však nechtělo.

"Řekl jsem mu: Pane Nyklíčku, já vám ředitele dělat nebudu, ale jestli chcete, tak do toho půjdeme společně, najdu si vlastní lidi a začneme od píky," popisuje. Starý továrník na Paarovu nabídku kývl a společně vybudovali novou firmu s modrou hvězdou ve žlutém kruhu − Nyklíček a spol.

S Rudolfem Nyklíčkem dostali začátkem 90. let v Novém Městě nad Metují majetky zpátky ještě další lidé − z původních zrestituovaných tří novoměstských textilek přežila ale Nyklíčkova továrna jako jediná. Do začátku podnikání Paar přizval svého bývalého kolegu Vladislava Šotolu. "Měl výborné znalosti textilního byznysu, já jsem se zaměřoval spíš na investice a další směřování, výborně jsme se doplňovali," říká Paar.

Silný podnikatelský tandem se tehdy na rozdíl od velkých akciových podniků rychle rozhodoval a získal množství zakázek. Navíc se manažerům podařilo odlišit − místo oděvů vsadili na technický textil. To se ukázalo jako správný tah, protože poptávka po technickém textilu rok od roku stoupá. Společnost Nyklíček dnes vyrábí pro automobilový průmysl, zdravotnictví nebo polygrafický průmysl. Například firma Gumotex Břeclav materiál využívá pro výrobu raftů, Rubena z něj dělá klínové řemeny a německý podnik Awuko smirková plátna pro automobilový průmysl.

Důvěra pouze v jednoho potomka

Antonín Nyklíček zemřel v roce 1998. Bylo mu 83 let. A přestože měl tři děti, řízení fabriky jim předat nechtěl. "Všechny je zabezpečil, ale neměl důvěru, že zvládnou vést firmu," objasňuje Paar starší. Nyklíček podle něj věřil pouze jednomu potomkovi − dceři, která měla spravovat podíl ve firmě. Jenomže ta od roku 1968 žila ve Švýcarsku a do Česka se vracet nechtěla. "Povídala: Pane Paare, já se tátovi bojím do očí říct, že to dělat nechci," dodává. Později, po smrti Rudolfa Nyklíčka, z firmy kvůli nemoci manželky odešel i Vladislav Šotola.

Více než polovina firmy dnes patří Rudolfu Paarovi staršímu a zbytek obchodního podílu má Helena Šemíková − neteř Antonína Nyklíčka. Ta se však na přímém řízení firmy nepodílí. O šéfování se dělí Rudolf Paar starší z pozice generálního ředitele se synem Rudolfem mladším, který je ve společnosti od roku 2003 a má na starosti obchod a výrobu.

RUDOLF PAAR STARŠÍ (1952) A RUDOLF PAAR MLADŠÍ (1977)

◼ Rudolf Paar starší vystudoval střední elektrotechnickou školu. V tehdejším státním podniku Tepna začínal jako energetik a mechanik. V 90. letech spoluzakládal společnost Nyklíček. 
◼ Rudolf Paar mladší vystudoval střední elektrotechnickou školu. Později si dálkově dodělal i textilní marketing na Technické univerzitě v Liberci. Od roku 1997 pracoval jako obchodní zástupce pro textilní podnik Platex. V roce 2003 nastoupil do rodinné firmy Nyklíček a spol. Na starosti má obchod a výrobu.

Luxusní košile za tisíce, ale ne pro Česko

Společnost Nyklíček má menší část výroby v České Skalici. Srdce firmy však bije v továrně v Novém Městě nad Metují. Asi šedesátka stavů tká téměř nonstop. Stačí přitisknout ruku ke zdi kdekoliv v továrně a ucítíte jemné chvění, které kvůli strojům vibruje celou fabrikou. Byznys společnosti dnes stojí na dvou nohách − kromě technického textilu pro průmysl Nyklíček vyrábí jemný popelín.

Už jen při promnutí této látky mezi prsty člověk pochopí, proč materiál kupují špičkoví výrobci košilovin. Mezi nimi jsou švýcarský Jenny Fabrics nebo italská společnost Canclini. Ta má mezi košiláři postavení asi jako Ferrari v automobilkách. Východočeský Nyklíček je pro ni jedním přibližně z tří evropských dodavatelů. Firma Canclini materiál dále přeprodává známým světovým značkám, které z něj šijí drahé oblečení. To se prodává v obchodech ve Francii, Německu, Americe nebo třeba Japonsku.

Více než polovinu materiálu firma Nyklíček prodá přímo do zahraničí. Prakticky od začátku vyrábí pro jiné podniky a nikdy neměla vlastní větší výrobu a své logo na výrobcích. Podle Paara staršího za to může fakt, že společnost od začátku začínala s dluhy, a neměla tak šanci konkurovat už desítky let fungujícím textilním firmám v Evropě. To se však postupně mění.

Posouvá představy o klasické textilce

Tkalcovna za posledních pět let do obnovy strojů investovala 25 milionů korun. Další peníze plánuje do podnikání vložit v následujících dvou letech. Přibližně za 15 milionů korun postaví školicí středisko pro zaměstnance a sklad.

Nyklíček patří mezi zakladatele klastru technických výrobců textilu Clutex, což mu umožňuje spolupráci na výzkumu a vývoji s dalšími členy v organizaci. Mezi ně například patří broumovská společnost Veba, firma Hedva, Nová Mosilana nebo i Koh-i-noor. Východočeský Nyklíček však spolupracuje i s výzkumnými centry a univerzitami, jako jsou ČVUT v Praze nebo Technická univerzita v Liberci. Mimo jiné i díky tomu se firmě podařilo vyvinout již zmíněný nehořlavý oblek a může přemýšlet o dalších výrobcích podobného typu.

"Začali jsme spolupracovat s dalšími českými firmami, které pro nás tento oblek šijí, protože tím získáme výrobek s vyšší přidanou hodnotou i cenou," vysvětluje Rudolf Paar mladší. Vedle vidiny vyššího příjmu firmu k zadávání práce jiným vede ještě další fakt − nedostatek pracovníků v oboru. Textilka zaměstnává okolo 90 lidí. Další pracovníci se jí shánějí těžko.

Firma jako mladší sourozenec

Učňovské školství zaměřené na textil v Česku už prakticky neexistuje a konkrétně věkový průměr pracovníků ve společnosti Nyklíček je přes 50 let. "Pokud něco neuděláme, tak hrozí, že fabriku můžu za šest let zavřít, protože nebude nikdo, kdo by v ní pracoval," svěřuje se Paar mladší. Ten by se už brzo mohl stát generálním ředitelem. Letos mu bude 40 let a otec Rudolf slaví pětašedesátiny.

"Mluvíme o generační výměně a musí přijít už brzo, protože když jsem začínal podnikat, bylo mi také 40 let," říká Rudolf Paar starší. Kdy přesně majetkově firmu přepíše na syna, zatím neřekl. Rudolf Paar mladší s úsměvem říká, že společnost Nyklíček je jako jeho další sourozenec (má ještě dva). "Je to tátovo další dítě, kterému se věnuje posledních téměř 25 let," dodává Paar mladší a zdůrazňuje, že chce udržet rodinnou tradici. Tu původní, která sahá do konce 19. století k Nyklíčkovým, už Paarovi přijali za vlastní.

jarvis_58da5f15498e76914ce162dd.jpeg
Oblek z nehořlavé látky, který pomůže například při evakuaci požárem zasaženého hotelu.