Doslova na okraji Evropy, ale v první linii souboje o nové geopolitické rozdělení jdou v neděli hlasovat v předčasných parlamentních volbách Bulhaři.
Nejchudší země Evropské unie čelí podezření, že se v ní podobně jako v dalších balkánských zemích - Srbsku či Černé Hoře - snaží získat větší vliv Putinovo Rusko. O Bulharsko má nyní větší zájem i Turecko, kde buduje podobně autoritářský režim prezident Recep Tayyip Erdogan.
O první místo v popularitě stran soupeří postkomunističtí socialisté s proevropskými populisty bývalého generála policie Bojka Borisova, který je vnímán jako prozápadní kandidát.
Ani jedna z těchto dvou stran, jejichž popularita se pohybuje kolem 30 procent, nebude ale schopna vládnout sama a bude potřebovat koaličního partnera. A tam se otevírá další prostor pro spekulace a manipulace.
Tradičním partnerem bulharských koalic je strana místní turecké menšiny DPS, v tuto chvíli na osmi procentech podpory. "Ta vznikla v roce 1990, je prošpikována starými agenty a je tradičně proruská," říká Petar Karaboev, zástupce šéfredaktora bulharského vydavatelství Economedia.
Voličům nevadí tradiční proruská rétorika v zásadě všech bulharských politiků napříč politickými stranami, protože Bulhaři za svoji nezávislost v 19. století vděčí Rusku, takže jde o hluboký a tradiční spojenecký vztah. Rusové navíc tehdy Bulharsko osvobodili od Osmanů, k jejichž tradici se nyní hlásí turecký prezident.
Loni na podzim vzbudilo pochybnosti spojenců v Evropské unii a Severoatlantické alianci zvolení bývalého armádního generála a kandidáta socialistů Rumena Radeva prezidentem. Vykládalo se to jako obrat bulharské politiky směrem k Rusku, zatímco vláda Bojka Borisova, který postavil na hranicích plot proti uprchlíkům dříve než maďarský premiér Viktor Orbán, obratně lavírovala mezi Bruselem a Moskvou.
Rusové se nepochybně snaží politiku na jihovýchodě Evropy ovlivnit více než v minulosti. Zdokumentovaný je ruský pokus o puč v Černé Hoře, která se stane za měsíc novým členem NATO, ví se o jejich vlivu v Srbsku. List Wall Street Journal v pátek napsal, že bulharská tajná služba zachytila dokument, který měli bulharští socialisté dostat z Moskvy prostřednictvím jednoho prokremelského think-tanku. Je to v podstatě manuál k tomu, jak pomocí falešných zpráv, zfalšovaných průzkumů a dalších nástrojů vyhrát volby.
Může se tedy nyní Bulharsko obrátit na východ? "Ne. Bulhaři mohou znít prorusky, ale nevzdají se práv cestovat a pracovat v západní či střední Evropě. Peníze, které se zpátky vracejí od pracovních emigrantů, jsou ve skutečnosti největší 'zahraniční investor' bulharské ekonomiky," tvrdí Petar Karaboev.
Místní zkorumpované elity budou podle něj hrát ve volbách proruskou kartu, aby z veřejných rozpočtů dostaly co nejvíce peněz, což je vidět na příkladu stále plánované stavby nové jaderné elektrárny.
"Pokud by se projekt znovu oživil, šly by peníze Rusům, ale nejméně polovina by přes různé korupční kanály, vlivové agentury a nákup médií zůstala v zemi," tvrdí Karaboev. "Takže proruskost těchto elit je docela laciné divadlo a jde spíš o klientelismus než o cokoliv jiného."
Svůj vliv v Bulharsku se snaží zvýšit i Erdoganovo Turecko, které má ve srovnání s Ruskem mnohem menší páky, ale může kvůli historickým odkazům místním politikům sloužit jako dobrý strašák.
Proerdoganovská strana turecké menšiny Dost (turecky přítel) nemá s necelým jedním procentem podpory šanci vstoupit do parlamentu.
Borisovův Gerb ale díky ní vytáhl něco, co by se dalo nazvat kyperská karta – ani členství v NATO nezabránilo v roce 1974 turecké armádě obsadit severní část Kypru. A spojil to s ruskou anexí Krymu.
"Strana Gerb varovala, že to, co se stalo na Krymu, se může stát s jižní částí Bulharska, kde je soustředěna turecká menšina," řekl Karaboev.
Bulharští voliči, kteří kvůli ovládání médií různými vlivovými skupinami mají spíš nedostatek informací, se tak musí v neděli rozhodovat mezi sliby, které mají nejblíž k populismu a nacionalismu. "Bulharsko je v kleštích mezi rostoucím otomanismem a putinismem. Být proamerický či proevropský není moc v módě," řekl Karaboev. I malá nová proevropská Reformní strana tvrdí, že Bulhaři si svoji korupci musí především doma vyřešit sami.
Skutečným vítězem voleb tak může být nacionalistická aliance Sjednocení vlastenci, kteří kolem sebe soustředili různé více či méně nacionalistické proudy a kteří mají šanci na zisk zhruba 10 procent hlasů. Budou to tedy nejspíš oni, kdo se nabídne do koalice jedné ze dvou velkých stran, které mají šanci volby vyhrát, a určí, zda nová vláda půjde spíš nacionalističtější cestou – což je v dnešní Evropě vlastně spíš trend než výjimka.
