Víme sice, kdo to spáchal, víme už asi také, proč. Ale to podstatné je teď už asi něco jiného. Doba globálního terorismu, v níž žijeme, naučila policie západních zemí ve velké míře odhalovat krvelačné plány zabijáků. Obvykle se však o tom veřejnost ani nedozví, protože vyšetřovatelé nechtějí prozradit, na co všechno přišli a kam dál je to tedy mohlo navést. Jenže samozřejmě nic není dokonalé. A jestli jsou naše společnosti na něco krátké, jsou to vlci samotáři, kteří dobře znají společnosti, v nichž žijí, nikomu nic předem neřeknou, s málokým se předem radí, ba třeba ani neprojdou výcvikem v některé blízkovýchodní zemi, jak tomu bylo ještě v éře atentátníků z 11. září 2001. Takové je pak dost nemožné předem odhalit. "Jednal na vlastní pěst," uvedla britská premiérka Theresa Mayová.

Nabízí se parelala se šílenými střelci v USA: jakkoliv jsou zbraně v Americe dostupné ke koupi, investují tamější represivní složky obrovskou energii do sledování všech, kteří někdy někde třeba mezi spolužáky nebo na Facebooku utrousí, že mají často chuť prostě všechny postřílet. Když ale víceméně mlčíte, jako třeba vrah Dylann Roof, jenž předloni postřílel osm lidí v černošském kostele v Jižní Karolíně, těžko vyčítat represivním složkám, že vás včas nepolapily. Tehdy jedenadvacetiletý Roof sice tu a tam vedl sice rasistické řeči, zároveň ale třeba měl několik černošských kamarádů.