Platí, že technicky pokročilá civilizace je zároveň duševně vyspělejší? Snadno si představit, jaká tragédie by se asi stala, kdyby se lidstvo naučilo zacházet s atomem − a umělo tak vyrobit jadernou bombu − již během středověku. Asi bychom tu dnes nebyli. Nenávist mezi národy a vyznáním (uvnitř křesťanství) v kombinaci s vyspělou technologií by se celkem zaručeně postarala o sebeanihilaci lidské rasy. Americký ekonom a filozof Jeremy Rifkin ve své knize Empathic Civili­zation buduje hypotézu, že s technickým pokrokem (porozumění věcí kolem sebe) se stává civilizace otevřenější a tolerantnější. Je to zároveň princip, na který se mnozí spoléhají, když hovoří o pokročilé umělé inteligenci − i zde vládne naděje, že vyspělá umělá inteligence bude tak na výši, že nebude chtít lidstvo ničit, protože bude chápající, tolerantní a empatická. Nicméně na druhou stranu zvěrstva druhé světové války − první a zatím poslední války, kdy byla použita atomová bomba − nám představu tolerantnosti vyspělé kultury poněkud nahlodávají.

Zda jsme na tom na duši lépe než před sto lety, lze jen těžko posoudit, nicméně můžeme usuzovat z těch věcí, které jsou vnější. Lidská civilizace si buduje jakýsi morální exoskeleton, kde se moralita neřeší individuálně a uvnitř, ale kolektivně a "venku". Tím se pochopitelně myslí instituce. Dnes se, technicky vzato, nemusíte starat o staré rodiče, protože na to máme automatický (a nedobrovolný, povinný) systém. Instituce nesou morální úkoly jakoby za nás. Povinné instituce trošičku nahrazují vnitřní dobrovolnou morálku, a je to vidět i na USA, kde je role institucí menší a spíše se spoléhá na štědrost jednotlivce. Přesto mi náš evropský systém zdravotní a sociální přijde lepší než ten v USA.