Zdá se, že intelektuální debaty mají staronové téma − měly by se z práce robotů odvádět daně a sociální příspěvky? Nástup čtvrté průmyslové revoluce s sebou přináší stírání hranic mezi fyzickými, digitálními a biologickými sférami. S nárůstem robotizace se zároveň zvyšuje množství pracovních úkonů, u nichž lze předpokládat, že dojde k nahrazení lidské práce roboty. Na tuto změnu reagují jisté skupiny, které požadují zdanění práce robotů. Bill Gates, zakladatel Microsoftu a nejbohatší člověk planety, je pokládán za nejvlivnějšího přívržence tohoto druhu zdanění.

Gates upozorňuje, že pracovník v podobě člověka odvádí daň z příjmů a poplatky na sociální a zdravotní zabezpečení. V tomto kontextu tedy navrhuje uvalit obdobné břemeno na práci robota a zdanit ho stejně jako lidskou pracovní sílu. Tyto dodatečné příjmy by měly údajně nahradit výpadek příjmů státního rozpočtu, který by měl být způsobený přesunem výroby z lidského pracovníka na stroj. U dávek na sociální zabezpečení by to znamenalo, že stát vybírá finanční prostředky na penzi robota za období, kdy robot třeba nebude pracovat z důvodu mateřské dovolené či nemoci. Pokud nejsme ve filmu George Lucase nebo románu Isaaca Asimova, musí nám tato argumentace připadat úsměvná. Gatesův druhý argument o dani z příjmů naráží na problém dvojího zdanění. Robotizace by měla vést ke zvyšování zisku. Právě tento zvýšený zisk je však následně zdaněn daní z příjmů právnických osob, takže samotná práce robota již jednou zdaněna byla.