Umělé oslabování koruny posunulo ekonomiku k nečekanému rekordu. Česko má kvůli němu druhé nejvyšší devizové rezervy ze všech vyspělých zemí. Zásoba cizích měn v současnosti představuje asi 60 procent tuzemského hrubého domácího produktu. Větší objem rezerv vůči svému hospodářství má už jen Švýcarsko, s poměrem přes 80 procent.

V letošním roce přeskočil objem eur, která ČNB skoupila, objemy intervencí za celé dva předchozí roky. Ekonomové si proto kladou otázku, zda nárůst rezerv, které slouží jako pojistka proti spekulativním útokům na tuzemskou měnu, nemůže přinést hospodářství nebo samotné bance problémy. Podle většiny odborníků budou desítky miliard eur, dolarů a jiných cizích měn na účtech národní banky vytvářet účetní korunovou ztrátu. Ta vznikne tím, že česká měna bude v nadcházejících letech pravděpodobně posilovat, jak se bude hospodářství přibližovat západním ekonomikám.

Vývoj devizových rezerv a objemy intervencí
Zdroj: ČNB, odhady
Pozn.: Objemy intervencí do ledna 2017 jsou oficiální údaje, únorová hodnota je odhadem analytiků

Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl v růstu devizových rezerv problém nevidí. Podle něj je případná budoucí ztráta cenou za "lepší pojištění" proti spekulantům a za nezávislost, kterou centrální bankéři mají při rozhodování. Princip, že se při svém rozhodování nemusí ohlížet na výsledný zisk, zákonodárci stanovili už v devadesátých letech, kdy se formovala ČNB jako nejdůležitější ekonomická instituce strážící inflaci, určující úrokové sazby a dohlížející na stabilitu tuzemského finančního odvětví.

"Dnešní obava, že má ekonomika příliš mnoho pojistek proti spekulantům, mi prostě přijde přepjatá. Co jiného jsou devizové rezervy než obrana proti stádnímu, fundamentálně nepodmíněnému chování trhů, které se může kdykoli v budoucnu opakovat?" argumentuje viceguvernér. Navíc podle něj není jasné, jak velké případné ztráty v budoucnosti budou. Prostředky v cizích měnách banka investuje do různých nástrojů, včetně mezinárodních dluhopisů. Deset procent rezerv má zainvestováno do akcií, aby z nich získala výnos.

Hospodaření ČNB (v mld. eur)
Zdroj: ČNB

"Centrální bankéři mají pravdu, že se v této věci technicky na nic ohlížet nemusí," říká ekonom David Vávra, který v národní bance téměř šest let pomáhal vytvářet ekonomické prognózy a poté radil guvernérovi Zdeňku Tůmovi. "Potíž je ovšem v tom, že je to pouze mechanický pohled na věc, který je správný, když se drží v nějakých mezích. My už se ale dostáváme s devizovými rezervami do extrémních situací," myslí si ekonom.

Strážci koruny

Podle Vávry a jiných odborníků může být problém v tom, že banka bude možná několik desetiletí vytvářet ztrátu a to si časem mohou vzít na mušku politici. "ČNB pak ztratí určitou důvěryhodnost, aureolu nezávislosti, která jí dnes umožňuje ovlivňovat očekávání ekonomických subjektů, protože není pod politickým tlakem," uvažuje Vávra.

Viceguvernér Hampl poukazuje na fakt, že banka vytvářela ztráty už v minulosti. "Posilování kurzu z podstaty znamená ztráty z držby devizových rezerv. V tomto stavu jsme normálně žili už před zavedením kurzového závazku," říká Hampl. "Všichni v této ekonomice se těší, jak budeme bohatnout skrze sílící kurz, a přitom je problémem ztráta centrální banky? Jako občan této země budu rád, pokud se budeme přibližovat úrovni vyspělých zemí rychleji. A proto bych si vlastně měl přát, aby centrální banka tímto způsobem ztráty vytvářela," dodává bankéř.

Hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler, který je jedním z kritiků prodlužování uměle oslabované koruny, říká, že rozsah budoucích ztrát z devizových rezerv je třeba poměřovat s přínosy intervenční politiky.

"Jde zejména o riziko pro samotnou ČNB a její nezávislost," míní Seidler. "Vysoké ztráty mohou začít vyvolávat otázky, zda za to intervenční politika skutečně stála. ČNB se může dostat pod tlak, že svým technokratickým přístupem, který nebyl z pohledu ekonomiky nutný, způsobila státu vysoké náklady," vysvětluje.

V tomto případě by se nejednalo o "cenu za sbližování se Západem," jak tomu bylo v raných letech ekonomické transformace, ale "o cenu za specifickou politiku, za politiku kurzového režimu".

Vávra i ostatní ekonomové, včetně třeba Jiřího Polanského z České spořitelny, připomínají, že ztráta centrální banky nemá přímý dopad na občany. Hampl souhlasí. "Není to téma, které by daňové poplatníky mělo trápit. Pokud centrální banka zůstane striktně oddělená od veřejných rozpočtů − což je její definice −, tak se její hospodaření nerovná hospodaření daňových poplatníků. Čím rychleji budeme bohatnout, tím je nějaká ztráta pravděpodobnější," prohlašuje.