Na Kavčích horách se blíží volba generálního ředitele, který dalších šest let povede Českou televizi. Hospodářské noviny přinesou rozhovory s hlavními adepty. Kandidovat chce také bývalý ředitel Primy Martin Konrád, který svůj záměr ohlásil jako první. "Česká televize je nejprestižnější médium v zemi, a navíc má zásadní vliv na utváření společnosti. Být jejím ředitelem bych logicky chápal jako vrchol své profesionální dráhy," říká.

HN: Řadu let jste pracoval v komerční sféře. Jak byste chtěl tyto zkušenosti zúročit v České televizi?

Každý si přináší nějaké profesionální zkušenosti. ČT je sice veřejnoprávní médium, ale já si myslím, že dnes je víc komerční, než by mělo odpovídat jejímu statusu. Všechny postupy, které přivedl současný management, jsou s nadsázkou řečeno z Novy. Když se dnes podíváte na ČT1, je to už v podstatě komerční kanál.

HN: Jakou představu o úkolech veřejnoprávní televize máte vy?

Vidím je především v systematickém mapování života české společnosti ve všech podobách, v podpoře české kultury nebo podpoře talentů. Tohle komerční televize dělat nebudou. ČT by měla přestat kopírovat naprogramovaná schémata tzv. soap oper a vrátit se k původní tvorbě s tématy každodenního života, jejichž zpracování má také uměleckou hodnotu. Sledovanosti se dá dosáhnout i jinými než komerčními postupy. Stojí to o něco více, ale proto si médium veřejné služby koncesionáři platí.

Martin Konrád

◼ Dlouholetý mediální manažer absolvoval mezinárodní obchod na VŠE, na University of New York in Prague získal titul MBA.

◼ Kariéru v médiích začal roku 1996. Deset let dělal obchodního ředitele firmy Regie Radio Music, která prodávala reklamu na rádiích Evropa 2, Frekvence 1 a Impuls.

◼ Dva roky byl generálním ředitelem bezplatného deníku Metro, odkud odešel řídit obchodní aktivity TV Prima. V televizi strávil šest let, rok ji vedl jako generální ředitel.

HN: Neprospěla ale na druhou stranu zkušenost managementu z Novy vnější prezentaci a sebevědomí ČT? Když ji srovnáme v dobách před nástupem Petra Dvořáka a teď, nějaký posun tam asi vidět je.

Zcela jistě, já tam vidím celou řadu pozitivních kroků, zejména v oblasti PR a image. Ale image není vše. Pokud se skladbou programů veřejnoprávní a komerční televize neliší, jaký pak má veřejnoprávní médium smysl? Proto ten komerční model, který tam v současné době je, podporovat nechci.

HN: Zmínil jste, že sledovanost se dá získat jinými způsoby. Můžete uvést nějaké příklady?

Sledovanost se dá budovat i tak, že začnete zasahovat skupinu, která dnes v ČT není. Nyní je pro diváka 50 plus. Obecně je televize médium pro diváky 40 plus, ale ČT je vždy starší. V zásadě proto, že přebírá postupy komerčních televizí, ale je o krok za nimi. Ale to není cesta. První možnost je oslovit mladého diváka, což jde v televizi velmi problematicky, proto by se měla rozvíjet nová média. S tím ČT začala, ale zase to dělá jako všichni ostatní. Měl by se vyrábět obsah pro mladé diváky vyráběný mladými lidmi. To znamená začít hledat talenty. Dokážeme poměrně dobře posoudit obsah pro skupinu 40 plus, ale nevíme, co chtějí mladí diváci. Když se podíváte na internet, třeba na seriál Vyšehrad, vidíte tam úplně jiný přístup. Jsou to mnohem kratší věci, kdežto seriály, které dělá ČT, jsou poměrně dlouhé, mají 55 minut. Svět je dnes mnohem rychlejší. 

HN: Česká televize ale přece uvedla sitcom Čtvrtá hvězda nebo seriál Trpaslík, které jsou právě kratší a jsou orientované na mladší publikum. To je tedy ten pravý směr podle vás?

Ano, Trpaslík je ten směr, kterým by se ČT měla dál ubírat. Kratší věci primárně obsahově formátované pro web, protože tam jsme schopni zaujmout mladou generaci. Řekl jste dvě věci, asi bychom dali dohromady čtyři, ale to, co se jinak dnes vyrábí, je bohužel směrované právě na diváky 45, nebo spíše 50 plus. V Kodexu ČT je napsáno, co všechno má naplňovat. V praxi ale na ČT1 vidíme převážně detektivky, většinové filmy či věci zahraniční provenience pro většinového diváka, tedy čistou komerci. A témata jako drogy, singles, xenofobie, rasismus tam téměř nejsou, jakkoliv to jsou minoritní směry života společnosti, ale patří tam. Zcela chybí běžná témata z každodenního života.

HN: Takže třeba minisérie typu Labyrint nebo seriál Svět pod hlavou mají podle vás pořád rezervy?

Svět pod hlavou je z britského originálu, je to jen přepsané do českých reálií. Zase to není nic původního, ale něco, co někde bylo úspěšné a fungovalo to. A navíc jsme opět u kriminálky. To lidi zaujme a nahoní sledovanost. Je to pořád dokola, i u těch minisérií jde většinou o kriminální témata. Nevím, proč nejsme schopni vytvářet věci o každodenním životě.

HN: Sledovanost na jednu stranu asi nemůže být modlou, ale na druhou stranu televize musí mít relevantní divácký zásah. Kde z tohoto pohledu vidíte pozici ČT na trhu? 

Vidím ji v tom, že bude národní televizí v nejlepším slova smyslu, že bude přinášet život země ve všech oblastech − sportu, vědě, kultuře i v tématech, která bude na své obrazovce nabízet. Když chcete lidi zaujmout, nemusíte jít nutně do žánru krimi, ale můžete třeba vyrobit kvalitní seriál o postavách české historie. ČT by takové věci měla přinášet, protože si je nikdo jiný nemůže dovolit. Vůbec nechápu seriály typu Mattoni. Nevím, proč v televizi vůbec je, mimo to, že ho zasponzoruje výrobce vod a někde přihodí nějaké peníze. Televize by měla jít víc za postavami české historie typu Jana Lucemburského nebo královského rodu Přemyslovců. Její úloha je také ve vzdělávání. Lidé by měli být na něco hrdí, na to, že jsou Češi, na to, že ten národ něco znamenal v historii. Národní televize spoluutváří národní hrdost a ta by se měla Čechům vrátit. Češi mají tendenci se shazovat a ve finále pak převládá pocit, že největší Čech je Jára Cimrman. To je špatně, řada Čechů dokázala velké věci a národ o tom pořádně neví. Když se bavíte s Angličanem nebo Němcem, takové mindráky u nich nenajdete.

HN: Třídílná sága z roku 2015 o Janu Husovi tedy byla ta správná cesta?

Ano, takhle nějak bych to viděl. Stejně tak si myslím, že dokumentární cyklus Gen je správná cesta. Přesně to se má v ČT odehrávat, protože to posiluje vědomí, že jsme národ, který má nějaký význam v Evropě. Navíc pozitivní příběhy úplně zanikají. Chtěl bych, aby ta blbá nálada, která ve společnosti částečně je a je bohužel živena i komerčními médii, protože se daleko líp zpracovávají věci, které jsou negativní, tak aby bylo daleko víc pozitivních věcí. Co se komu povedlo, co se kde podařilo vybudovat třeba v sousedním regionu. My daleko více víme o Sýrii než o tom, co se děje ve vedlejším regionu. Mimochodem mě trošku zaráží, proč komerční Nova si může dovolit reportéra v Sýrii a veřejnoprávní televize ho tam nemá. To je něco, co já vůbec nechápu. Podle mě má ČT obecně málo reportérů po světě. Pokud chceme objektivně referovat o tom, co se děje, měli bychom mít vlastní zázemí a nespoléhat se jen na světové agentury. Tady bych chtěl jít cestou úzké kooperace s Českým rozhlasem.

HN: Zrovna ČT má blízkovýchodního zpravodaje, Jakuba Szántóa.

Ano, má asi tři nebo čtyři zpravodaje (je jich devět − pozn. red.). To se mi zdá na ČT a svět kolem nás poměrně málo. Nejde jen o reportéry, také zdrojů může být víc. Ve světě je mnoho renomovaných agentur. Stejně to platí i pro nás doma. V každém regionu máte někoho, kdo něco vytváří. Ale regiony v ČT jsou taková z nouze ctnost. Udělají se nová studia, otázka ale je, co budou vyrábět. Přitom témata jsou a myslím, že ve finále by těch studií mohlo být i víc.

HN: Třeba v každém kraji?

Proč ne. Právě tohle vytváří společné povědomí, odkud pocházíme a jací lidé tu žijí. Když se podíváte na Chartu BBC, je tam krásně popsané, že BBC má zobrazovat každodenní život tak, jak je, a tím usilovat o národní sounáležitost. Pojmenoval bych to jako meziregionální komunikaci, té by mělo být v televizi mnohem víc. ČT24 je přes den strašlivě nudná záležitost. Když zrovna není nějaká tiskovka nebo něco nebouchne, odehrávají se tam divné věci. Dívám se na ni, když něco dělám, a nevím, jestli je to nějaký spořicí mód, ale omílají se věci dokola a zdá se mi, že tam chybí zdroje zajímavých materiálů. ČT je člen EBU, proč v rámci této organizace nepřináší sdílení materiálů? Vždyť by tam mohly běžet příspěvky hned poté, co se odvysílají v dané zemi. 

HN: Posuňme se od zpravodajství ke sportu. Měla by ČT usilovat třeba o olympiádu? Má vůbec mít sportovní kanál?

Určitě ho má mít, ale neměla by vstupovat do čisté komerce. Dva sporty podle mě nemají v ČT co dělat: rugby a golf. Sice hezky vyplní vysílací čas, ale v zásadě se tam s Čechem na vrcholové úrovni zatím nepotkáte. Veřejná služba spočívá i v tom, že poskytuje divákům zdarma sporty, které jsou většinové nebo je v nich velká česká stopa. Nesporně je to olympiáda, fotbal, hokej nebo třeba teď populární biatlon. Otázka ale je, jestli přenášet mistrovství světa daného sportu, když tam Češi nejsou a pravděpodobně hned tak nebudou. Chtěl bych dělat více sportu na úrovni národních lig. Určit také klíč, podle kterého se bude rozdělovat vysílací čas mezi sporty. Nevyhýbal bych se ani menším sportům, jako je ženský volejbal. Každý domácí sport spoluvytváří sportovní hnutí. Jestli chce někdo vidět tenisový turnaj v Dubaji, ať si ho zaplatí u komerčního poskytovatele. Naopak Fed Cup nebo Davis Cup by ve veřejnoprávní televizi být měl. Kritéria jsou národní zájem, dlouhodobá úspěšnost a silná česká stopa.

HN: Ale i na ligové úrovni se kluby snaží získat co nejvíce za vysílání zápasů. Kdy o přenosy ještě budete usilovat a kdy už by se ekonomicky nevyplatily?

Souhlasím, že ČT si v určité chvíli bude muset mezi sporty vybrat. Celé je to dané rozpočtem, který na sport má. Chcete dělat mistrovství světa v hokeji, olympiádu, sporty s výrazným zastoupením Čechů. Když si to rozpočítáte, ukáže se, že asi bude nutné komerčním televizím něco vědomě přenechat. 

HN: Na začátku jste zmínil nová média. Kritici říkají, že to je činnost, za kterou si ČT neplatíme, na druhé straně je názor, že poplatník by měl mít možnost najít vysílání na platformách, které používá. Který pohled je vám bližší?

Televizor, na jehož bázi se dnes platí poplatky, byl historicky střed domácnosti. V budoucnu to tak nebude. Proto je třeba podporovat nová média, bez nich se k divákovi už ani nedostanete. ČT by měla být dokonce lídrem nových médií. Má nejmoderněji vybavená studia, nejlepší přenosovou techniku, a to dává výborné možnosti. Přijde přechod na DVB-T2, možnost přenosu většího množství dat, a s tím přijde další rozvoj aplikací a zařízení. Nová média ČT by se ale mohla více propagovat na trhu. Lidi o nich skoro nevědí. Obecně bych chtěl podpořit marketing ČT, a ne ani tak jeho kreativní stránku, jako jeho faktické působení navenek.

HN: Sám jste zmínil, že počet diváků před televizory klesá, televizi klesají příjmy z poplatků. Jak byste chtěl řešit financování ČT?

Pro mě je zarážející, že výběr poplatků v Českém rozhlase neustále roste, kdežto v televizi začal klesat. Zaráží mě už to, proč se to vůbec vybírá odděleně, ušetřily by se peníze, kdyby to bylo dohromady − jsou to stejné databáze a stejní koncesionáři. Rozhlas to asi dělá nějak lépe, zajímalo by mě, v čem je rozdíl. A co se výběru poplatků týče, vím, že jsou nepopulární a vnímané jako další daň, ale udržují nezávislost.