1. Příběh amatéra, jehož dostihne internetové renomé, a fotky od samotného autora novely spolu výborně fungují. Ty snímky jsem však kromě knížky jinde nenašla. Nevyvěšujete je jako váš hrdina na Instagramu?

Pár obrázků mám pod svým jménem na Flickru, ale opravdu jen málo, teprve s tím začínám, ale myslím to s fotografováním vážně. Ne tedy tak vážně jako s psaním, ale přiměřeně vážně určitě. Psaní je způsob mého života, obživa i výraz vnitřního světa. Fotografování je koníček, ale i takový záchranný padák, abych v těch vnitřních světech nezapadl moc hluboko.

2. Začal jste fotit kvůli tomu příběhu, anebo příběh vznikl inspirován vašimi pokusy s fotoaparátem?

K focení mě přivedla právě Závěrka, příprava ilustrací, které jsem tam chtěl mít vlastní, přestože neumím (tedy neuměl jsem) fotit. S profesionálním týmem a vynikajícím technickým vybavením to však jde, tady se ilustrace velmi potkávají s dějem. Ale když byla knížka napsaná a modelka nafocená, přišlo mi líto, že už bych to nikdy neměl zažít. Brácha mi přenechal fotoaparát, starší elektronickou zrcadlovku s malým snímačem, a pět zoomovacích objektivů, stativ atd. Zařídil jsem si v podkroví kapesní aťas, přikoupil dvě základní vysokosvětelná skla s pevným ohniskem, ateliérová světla, dálkovou spoušť a odpalovač blesku, nějaký ten polarizační filtr a pár dalších drobností, přečetl několik knih a začal pilně cvičit. Dobrý fotograf ze mě nikdy nebude, ale obstojný snad ano − za nějakých deset let. Ohromně mě to baví a taky se díky tomu dostávám blíž k lidem. Když si s "obětí" povídáte, spoustu věcí se od ní dozvíte a taky toho sám na sebe hodně vykecáte. Trochu jako psychoterapie nebo sedánek u holiče.

3. Jinými slovy − fotografem dnes skutečně může být každý?

Fotografem asi přece jen nemůže být každý, ale udělat dobrou fotku dokáže zcela náhodou i malé dítě. Když máte štěstí, můžete udělat silný snímek jen tím, že namíříte aparát (třeba jen tablet nebo mobil) a ťuknete do displeje. Ale to je právě spíš náhoda. Já si teď procházím učením mučením a je to k uzoufání. Před měsícem si mi focení dařilo, a teď ne, a já nevím proč, v čem to je. Když na to přijdu, zkouším to příště napravit, a nic, zase se to nepovede z jiného důvodu. Ale možná jsem na sebe náročnější, než jsem byl před pár týdny. Zatímco na obrázky do Závěrky byly dělány pod dohledem profíků, teď jsem na focení úplně sám a ztěžuju si to tím, že téměř nedělám postprodukci, tedy v počítači obrázky upravuju jen minimálně. Taky zimní období mi zrovna nepřálo − fotit na umělé osvětlení je opravdu těžká disciplína a já se v tom trochu ztratil. Těším se na jaro, na denní světlo, protože to je pro focení úplně nejlepší. Zcela nenahraditelné. I když ho zkušený fotograf dokáže svými softboxy a fleši a reflektory imitovat, stejně to není tak krásné jako světlo denní, zvlášť když je pod mrakem. Ale oblaka musí být vysoko.

4. Na co jste fotil pro Závěrku a která rada od Richarda Klíčníka, jehož v tiráži uvádíte jako odborného poradce, byla nejdůležitější?

Do Závěrky jsem fotil profesionální elektronickou zrcadlovkou, zapůjčenou od Zdeňka Rerycha. V jeho ateliéru se také odehrálo i první skutečné focení s modelkou, trvalo přes tři hodiny a já z něj odešel asi tak o deset let starší, s nervy v kýblu, že se třeba nepovede ani jediný snímek. Úplně se mi tehdy také roztřásly ruce, fotit takovým aparátem je jako řídit závodní auto. A Richard Klíčník z nakladatelství Argo mi vysvětlil, jak funguje hloubka ostrosti a jak s ní pracovat. Což při focení ilustrací šlo hladce, ale teď, když jsem na to sám, je to těžší. Fotit ale budu dál. Na podzim mi bude padesát a jsem rád, že jsem si našel úžasnou, ale i náročnou zábavu na zbytek života.

5. Takže posléze vaše fotky už najdu i na Instagramu? Co si vlastně myslíte o sociálních sítích?

Beru to jako součást doby. Je třeba s tím zacházet opatrně. Jak každý ví, sociální sítě jsou žrout času. Občas se přistihnu, že čučím na některé posty a žvásty úplně zbytečně, a dokonce se jimi zaobírám. Možná je to dobrý duševní relax. Na druhou stranu jsem díky sociálním sítím poznal pár zajímavých lidí a dozvěděl se spoustu užitečných a asi tak miliardu neužitečných informací. Jinak by mi asi zůstali utajeni a utajeny.