Nylon je první syntetické vlákno vyrobené přímo z uhlí, vody a vzduchu. Svým způsobem tak lze říct, že i úspěch francouzské značky Longchamp je primárně založen na uhlí, vodě a vzduchu. Byl to právě nylon, jenž firmu v 70. letech katapultoval do povědomí módních nadšenců a postaral se o to, že je Longchamp dodnes vnímán jako synonymum pařížské "art de vivre". Zakladatel firmy Jean Cassegrain se ho tehdy rozhodl využít k výrobě odolných a zároveň lehkých cestovních zavazadel. A jeho syn z něj o dvě desetiletí později vyrobil dnes ikonickou skládací tašku Le Pliage. Z ní se téměř přes noc stal hlavní pilíř miliardového módního impéria, které dnes vede vnuk Jeana Cassegraina − Jean. S ním jsme se při otevření pražského butiku Longchamp v Pařížské ulici setkali, aby nám prozradil něco o tíze poděděné zodpovědnosti, lehkosti francouzského podnikání a budoucnosti luxusního průmyslu.

Longchamp založil váš dědeček Jean Cassegrain v roce 1948. Dnes se říká, že je vaše značka pro Francii stejně důležitá jako croissanty nebo Eiffelovka. Jak se vám od té doby, co jste firmu převzal, spí?

Spím dobře. Víte, vůbec to tak nevnímám. Jako dítě jsem vyrůstal v domě, v němž měli můj otec a děda své kanceláře. Už tehdy jsem se považoval za součást firmy − takový inventář, chcete-li. S naší firmou jsem strávil celý svůj dosavadní život a předpokládám, že se to už ani nezmění. Longchamp koluje v mých žilách, utváří mou DNA. Něco takového nemůžete vnímat jako zátěž. Mít možnost rozvíjet byznys, který založil váš praotec, je v dnešní době spíš obrovské štěstí.

Neříkejte, že vám to ještě neleze na nervy. Vždyť už od dětství jistě posloucháte samé Longchamp sem, Longchamp tam.

Neleze, protože společnost neustále ženeme kupředu. Pořád je to sice ještě Longchamp, ale už dávno ne ta samá firma. Máme ručně šité kabelky z kůže, prêt-à-porter kolekce, pánskou linii zavazadel, brašen a doplňků. Dnes jsme v Praze a snažíme se naši značku přiblížit českým zákazníkům. Stále se vyskytují nové výzvy, nové problémy, které je třeba řešit. Něco takového vás nemůže omrzet.

Podle některých studií jste nejoblíbenější značkou s koženým zbožím ve Francii. Hodnota vaší společnosti se odhaduje na více než 1,5 miliardy dolarů. A k vašim největším fanouškům patří dokonce i proslulá módní novinářka Suzy Menkesová.

Ano, paní Menkesová je mimořádně loajální zákaznice.

Musí vám ji závidět celý módní průmysl.

To máte asi pravdu. A víte, co je na ní to nejlepší?

Povídejte…

Je ze staré školy, takže by si od nás nikdy nevzala dárek. Za všechno platí sama.

To jste neměl říkat, teď vám ji budou závidět ještě víc.

To je možné. Popravdě nás však milují hlavně francouzské ženy. Existuje spousta francouzských značek, z nichž by mohly vybírat. Jenže tyto firmy cílí svým designem primárně na mezinárodní klientelu. Výsledkem je, že si ty nejznámější francouzské značky nutně nekupují především Francouzky. My jsme si kdysi řekli, že to změníme. Že budeme myslet hlavně na Pařížanky. A víte, co se stalo?

Co?

Milují nás dámy z celého světa. Cítí z nás autenticitu. A kdybychom začali navrhovat pro ruské, japonské, čínské nebo americké zákazníky, a vzdali se tak své identity, mnohé by to odradilo. Jsme Evropané, jsme Francouzi.

A jen máloco je francouzštější než Le Pliage, vaše proslulé skládací tašky z nylonu. Vysvětlete mi, jak je možné, že po nich ženy pořád touží, i když jsou relativně levné a prodávají se jich miliony?

Je to výrobek unikátní a univerzální zároveň. Znamená spoustu různých věcí pro spoustu různých lidí. Na tuhle tašku můžete narazit v soukromém tryskáči i v autobuse mířícím na předměstí. Mému otci, který ji počátkem 90. let navrhl, se podařilo to, po čem řada designérů touží − vymyslet produkt, který je originální i jednoduchý současně. To ovšem neznamená, že můžeme usnout na vavřínech. Neustále se snažíme tašku obnovovat. Pravidelně například na jejím designu spolupracujeme s americkým návrhářem Jeremym Scottem. Je to stejné jako s parfémem Chanel No. 5, i on prošel výraznou evolucí, přestože by si někteří mohli myslet, že se od roku 1921 vůbec nezměnil.

Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by byl tak blízko zrodu opravdu ikonického produktu jako vy. Zajímalo by mě, zda váš otec tehdy tušil, že právě kreslí legendu.

Ne, ne.

Ne? Nevtrhl do jídelny se slovy: Děti, máme to!

Musím vás zklamat. I v tomto případě sehrál významnou roli můj děda Jean Cassegrain. Díky němu se Longchamp v 70. letech stala první společností na světě, jež pro výrobu zavazadel začala využívat tehdy relativně nový materiál jménem nylon. Inspiroval se vojenskými stany, které musely být lehké a přitom odolné. Právě on navrhl první verzi skládací tašky. Ikonou se stala ale až redesignovaná verze mého otce z roku 1993. Myslím si, že nikdo z nás nemohl mít ani tušení, jak úspěšná ve finále bude.

Zpočátku jste na ni dokonce nechtěli dělat ani reklamní kampaně…

A lidé si ji naštěstí zamilovali i tak. Občas je hezké vlastnit věc, která není překombinovaná a předesignovaná. Je jako ten váš iPhone tady na stole. Také nemá dvacet tlačítek, ale jen jedno. Jak už řekl Antoine de Saint-Exupéry: "Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat."

jarvis_58c6a4ef498e5bf8289778c5.jpeg
Kabelka Pénélope od firmy Longchamp je dokonalým ztělesněním pařížského „art de vivre“.
Foto: archiv značky

Tento přístup vám v posledních letech zajistil průměrný roční růst ve výši 14 procent. Rostete tak mnohem rychleji než zbytek luxusního průmyslu.

Prozradím vám tajemství, které v zásadě vlastně žádným tajemstvím není. Náš úspěch je postaven na produktech, na tom, že je vyrábíme. Máme například rádi kůži, proto nakupujeme tu nejlepší kůži z celého světa. Může vám to připadat směšné, že to tak říkám, ale být výrobcem dnes není zdaleka tak běžné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Spousta firem se v 21. století mnohem raději zabývá PR a marketingem. Netvrdím, že komunikace s okolním světem není důležitá. Na druhou stranu nemůžete lidi vodit za nos. Jakmile to přeženete, prokouknou vás a váš byznys praskne jako mýdlová bublina. Poprvé k vám zákazník možná přijde díky reklamě. Pokud chcete, aby přišel i podruhé, musíte mu nabídnout produkt, který ho přiměje se vrátit.

Nedávno jsem mluvil s šéfem hodinářské divize domu Bulgari. Říkal, že zákazníci dnes za své peníze očekávají mnohem víc než dříve. Předpokládám, že tento vývoj vaší firmě nahrává.

Určitě. My máme staromódní cenotvorbu. Cenu určujeme podle toho, kolik jednotlivé produkty stojí vyrobit. Například taška Le Pliage nestojí moc peněz, ale zároveň to není levný produkt z hlediska kvality. Jen jsme všechno nepodstatné odstranili, a dosáhli velmi zajímavé ceny. Le Pliage vnímáme jako jakousi esenci našeho podnikání.

Spousta značek na krizi posledních let paradoxně reagovala tím, že zdražila.

Nerad bych tady řešil strategie jiných značek. Ale mohu říct, že podle mého názoru má celý průmysl s luxusem problém. Je to jedna velká bublina. Dochází k až absurdní inflaci cen, jež jsou zcela odtržené od produktů samotných.

Jak moc dnes vaše společnost profituje z rostoucího segmentu pánské módy?

Longchamp je původně pánskou značkou. Prvních třicet let naší existence byli našimi zákazníky výhradně muži, kteří si k mému dědovi chodili kupovat luxusní dýmky potažené kůží. Dámské kabelky jsme začali vyrábět až v 70. letech minulého století. Poptávka následně přímo explodovala a byly to ženy, jež z naší firmy udělaly to, čím je. Ale trh se mění a muži se opět začínáme velmi intenzivně zabývat. Koncem minulého roku jsme na pařížské Rue Saint-Honoré dokonce otevřeli náš první výlučně pánský obchod. Ještě před deseti lety šlo mužům jen o praktičnost, a když nějakou věc opotřebovali, chtěli ji nahradit přesně tou samou. Dnes k nákupu kolikrát přistupují se stejnou vášní a nadšením jako ženy.

Co by na to řekl váš dědeček, že muži jednoho dne budou nosit kabelky?

Ten byl v první řadě byznysmen. Měl by radost ze všeho, co se prodává.

Přesto vás ta představa docela pobavila. Co vás vlastně přimělo expandovat do Prahy?

To je jednoduché. Praha byla jedním z posledních významných evropských měst, v nichž jsme ještě neměli zastoupení. Snažíme se zde najít správnou lokaci už dobrých deset let. Problém byl v tom, že pro nás odjakživa připadala v úvahu pouze Pařížská ulice a v té jsou dobrá místa dost ojedinělá. Ale trpělivost se nakonec vyplatila, i když bych si přál, aby byl obchod o něco větší. Ale víte, jak to s realitami chodí, nikdy nedostanete na 100 procent to, co si přejete.

Francouzská luxusní skupina LVMH nedávno převzala výrobce kufrů Rimowa. Kolikrát už klepali na vaše dveře?

Nechci mluvit konkrétně o LVMH, ale těch nabídek je hodně. Investiční společnosti dnes mají tolik peněz, že ani pořádně nevědí, kam s nimi. Jenže nám se nezávislost líbí. Znamená mnohem méně bolehlavu a bezesných nocí, to vám garantuji. Já mám tu svobodu zabývat se byznysem, produkty, zákazníky a nemusím sedět celý den nad tabulkami a přitom sledovat akciové trhy. Navíc jsem svým vlastním pánem, což je k nezaplacení.

Předpokládám, že i v dobách krize je výhodou mít společnost pevně ve svých rukou.

Jsme dnes velmi agilní a adaptabilní. Nejdůležitější však je, že máme prostor přemýšlet dlouhodobě. Jakmile se stanete součástí nějaké velké skupiny, myslíte jen na to, abyste každé tři měsíce donesl dobré výsledky. Většinou je to tak, že vás za tři až pět let chtějí znovu prodat. Jaké peníze budete vydělávat zítra, je nezajímá, oni potřebují peníze hned. Jenže my v Longchamp nepřemýšlíme ve čtvrtletkách, ani v letech, přemýšlíme v generacích. Nevyhodíme kvůli jednomu špatnému roku, třeba tomu minulému, půlku zaměstnanců a nezničíme si to, co jsme od druhé světové války budovali. Máme strategii maratonských běžců.

Co vám loni dělalo největší problémy?

Bojovali jsme zejména s poklesem turismu v Evropě. Nejhorší to bylo v Paříži, což bolí o to víc, že jde o naše rodné město. Doma zůstali zejména asijští turisté, z nichž se v posledních letech stal hnací motor průmyslu s luxusem. A to je problém.

Máte dva syny a dceru. Vychováváte své děti k tomu, aby jednoho dne společnost převzaly?

Víte, dnes už děti nedělají, co jim řeknou rodiče, jak tomu bývalo kdysi. Ale snažím se je samozřejmě zapojovat a je pro mě důležité, aby věděly, co se ve společnosti děje. Doufám, že časem zjistí, na co jsem kdysi přišel i já, že práce v rámci rodiny má obrovské výhody.

Zdá se, že pojmy jako dědictví, odkaz a podobně jsou v dnešním průmyslu s luxusním zbožím důležitější než kdy jindy…

Ano a ne. Důležité sice jsou, ale musíme si dávat pozor, abychom se pořád nedívali dozadu. Minulost a její dědictví tvoří základy, ale zdaleka ještě ne hotový dům. Samotné základy vám k ničemu nejsou, žít v nich rozhodně nemůžete. Musíme tedy neustále vymýšlet další projekty. Dávat zákazníkům nové důvody, proč u nás nakupovat. Víte, oni popravdě řečeno novou kabelku vůbec nepotřebují, mají jich plnou skříň.

Jak důležitá je tedy schopnost neustále vymýšlet něco nového?

Je nesmírně důležitá. A právě v tom nám to dědictví pomáhá. Protože jakmile máte ve firmě zkušené řemeslníky a know-how, není složité vytvořit něco nového. Od základů se můžete kdykoliv snadno odrazit.

Spolupráce se známými umělci a návrháři v této souvislosti asi hodně pomáhá.

Nejsou sice klíčovou součástí naší strategie, ale i tak je to velmi důležité. Především proto, že nás nutí opustit naši zónu pohodlí a pokusit se čelit nejrůznějším výzvám. Nedávno pro nás kabelky navrhovala například známá newyorská umělkyně Sarah Morrisová. Její práce je založena na používání barev. No a my jsme tak museli hledat způsoby, jak nejlépe tisknout barvou na kůži. Podařilo se nám to vyřešit a dnes je to jedna z dalších technik, kterou ovládáme. Technika, z níž se jednoho dne stane naše dědictví.

Když s vámi tady tak mluvím, připadá mi, že se vám podařilo najít vlastní definici luxusu. Souhlasil byste s tímto tvrzením?

Určitě ano. Máme svou vlastní identitu, svou vlastní představu o tom, co pro nás luxus znamená. Některé značky se mohou zdát být studené, vzdálené. My se snažíme budovat lehký, barevný, optimistický, šťastný a především přístupný luxus.

Jaké plány máte na letošní rok?

Chystáme se otevřít řadu nových vlajkových prodejen. Na 5. avenue v New Yorku, v obchodním domě GUM v Moskvě a v centru Šanghaje. Upřímně řečeno, v dnešní době nemáme ani jinou možnost než růst. Jakmile bychom se zastavili, ostatní nás pohltí.

Náš rozhovor trvá 38 minut a 36 sekund. Je pravda, že se každou minutu prodá deset tašek Le Pliage?

Nemám ponětí, nikdy jsem to takhle nepočítal. Nezveřejňujeme konkrétní čísla. Ale jedno vám prozradit mohu: prodáváme jich opravdu hodně.