Sociální demokraté prokázali, že je zcela neopustil pud sebezáchovy. Na brněnském sjezdu dostal Bohuslav Sobotka 67 procent hlasů, což je víc, než se čekalo. Delegáti Sobotkovi vyšli vstříc, i pokud jde o místopředsedy, a zvolili tým, o který si řekl. Většině ČSSD došlo, že čeští voliči neradi volí nejednotné, rozhádané, či dokonce rozštěpené strany a že pokud si demokratická levice chce uchovat naději na úspěch ve volbách, musí dát najevo elementární soudržnost. Tím však dobré zprávy pro oranžové končí.

Pud sebezáchovy je pro přežití podmínkou nutnou, nikoli však dostačující. Ve volební bitvě bude rozhodovat síla soupeře, strategické myšlení, taktika, přesvědčivost a velikost překážek, které bude nutné překonat. A tady si ČSSD nijak zvlášť dobře nestojí. Popořadě. ČSSD zatím s Andrejem Babišem prohrává o parník. Podle různých průzkumů ztrácí minimálně osm (Median), ale možná až 17 procent (TNS pro Českou televizi). Babiš zatím dokázal přesvědčit, že je tady "pro všechny", a aby mu ČSSD mohla konkurovat, musela by vyřešit kvadraturu politického kruhu: oslovit nejen levicové voliče, kteří od ní od posledních voleb odešli k Babišovi a KSČM, ale i pár procent voličů liberálních. Je to vůbec možné, když se na sjezdu sociální demokraté přihlásili jednoznačně k  radikálně levicovému programu?

Úvaha, ke které se Sobotkovo vedení upíná, je tato: nejdříve přilákáme radikálně levicovými návrhy (bankovní daň, progresivní zdanění) levicové voliče, které zajímá především, jak naplnit poloprázdnou peněženku, a na úplný závěr kampaně přitáhneme alespoň některé z těch, kteří vidí budoucnost Česka nikoli na Východě, ale na Západě, a kterým vadí autokratický Andrej Babiš. Proto Bohuslav Sobotka i hvězda brněnského sjezdu Lubomír Zaorálek mluvili kromě starosti o "lidi práce" i o tom, že se nespojí s nikým, kdo bude zpochybňovat členství v EU a NATO, a útočili na Babiše slovy, že "není sociálně citlivý miliardář, ale člověk, který nemá rád demokracii".

Jako strategicko-taktický plán to není špatné, ovšem základním problémem je, do jaké míry budou oba motivy kampaně znít voličům důvěryhodně. Za prvé se řada lidí zeptá, proč sociální demokraté neusilovali o nižší daně pro většinu zaměstnanců v uplynulých čtyřech letech. Obvyklé výmluvy na nutnost koaličního kompromisu nemusí fungovat, zejména proto, že ČSSD byla nejsilnější stranou ve vládě, což sama nyní zdůrazňuje. A za druhé: motiv "boje za demokracii" Andrej Babiš už teď lehce odráží větou, že "má demokracii rád, ale ne demokracii, kde vládne klientelismus a korupce", což funguje jako odkaz na tradované vazby předních so­ciálních demokratů.

Leckdo si asi řekne, že oba pilíře kampaně by se ČSSD hájily lépe s úplně novým vedením. Jenže na radikální změnu měla ČSSD čas bezprostředně po prohraných krajských volbách, nyní už je pozdě. A tak oranžová armáda táhne do boje s obrovskou zátěží minulosti, což je handicap, který její hlavní soupeř nemá.

K zátěži komplikující cestu k volebnímu úspěchu ČSSD je třeba připočíst Miloše Zemana. Na sjezdu bylo zřejmé, že k němu značná část delegátů vzhlíží, přestože ČSSD konzistentně ubližuje. Před kongresovým centrem postávající Jana Volfová sebrala během soboty desítky podpisů pod petici za Zemanovu opětovnou kandidaturu. Je to paradox − Miloš Zeman vynáší do nebes Andreje Babiše, propaguje vlastní stranu SPO, libuje si v antiunijní rétorice, a přesto se těší mezi sociálními demokraty značnému respektu. Zeman je vůči ČSSD v pozici jakéhosi hromovládného boha, ke kterému jedna část strany fascinovaně vzhlíží a druhá část ví, že se mu musí občas obětovat, aby příliš neškodil. Ani oběť v podobě stranického referenda, které nemůže skončit jinak než podporou Zemanovy kandidatury, ovšem nic nezaručuje. V situaci, kdy bude souběžně probíhat prezidentská kampaň a kampaň před parlamentními volbami, se ČSSD může od Zemana nadít čehokoli.

Shoda v ČSSD je křehká a dočasná. Sobotkovo vedení má přesně odměřený čas − do dne voleb. Pokud nepřijde úspěch, ohlásí se Jeroným Tejc a Jiří Zimola s větou "my jsme to říkali", a bude jim rázem naslouchat mnohem víc lidí než 201 delegátů, kteří o víkendu hlasovali proti Sobotkovi. Stranický pud sebezáchovy, který Sobotku o víkendu zachránil, by se pak rázem promíchal s pudy jinými. Což by Bohuslav Sobotka na rozdíl od roku 2013 už s největší pravděpodobností politicky nepřežil.