Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan už odvykl tomu, aby mu někdo odporoval. Sice ve své zemi zachovává zdání parlamentní demokracie, leč svobodu postupně likviduje a krutě zachází s těmi, kteří se před ním odmítají klanět. Když se pak jeho pokyny odmítají řídit některé státy, jako nyní Německo a Nizozemsko, snaží se je potupit aspoň slovně. Nadává jim do nacistů. Lídři obou zemí to sice jednoznačně odsuzují, ale ve zjevné snaze nevyostřit situaci odmítají nasazovat podobný slovník. Řekněme to tedy za ně: Směřuje-li někdo k fašismu, je to Erdogan.

Nutno vědět, že jeho tendence k pomstychtivosti a autoritářství nabrala na obrátkách po loňském nepovedeném pokusu o puč. Erdogan nechává hromadně zatýkat domnělé protivníky a tvrdě omezuje svobodu projevu. Policie v únoru zatkla Denize Yücela, německého novináře tureckého původu, jenž pracoval v Turecku jako zpravodaj renomovaného listu Die Welt, a obvinila jej ze špionáže. Turci odmítají povolit zástupcům německé ambasády, aby jej mohli ve vězení navštívit. Nepomohlo ani naléhání kancléřky Angely Merkelové.

Prezident, jemuž se už běžně v zahraničních médiích říká sultán, hodlá v dubnu uspořádat referendum, jež všechnu moc v zemi vloží do jeho rukou. Plánované posílení jeho pravomocí prý není nic než přemodelování státního systému po vzoru americké demokracie, kde je též velká část politické moci soustředěna v rukou jedné osoby, tedy prezidenta. Jenže to je nesmysl. Zatímco šéf Bílého domu nemůže rozpustit Kongres, Erdogan bude smět rozpustit parlament.

Aby referendum uspělo, potřebuje Erdogan také hlasy Turků v zahraničí, zejména v Německu (půldruhý milion) a Nizozemsku (75 tisíc). Nizozemsko se však nachází těsně před volbami a nechce nahrát na smeč islamofobnímu populistovi Geertu Wildersovi. Proto se snažilo s Ankarou dohodnout na podmínkách, kdo z turecké vlády a hlavně s jak laděným projevem kde vystoupí. Ale Ankara se odmítla o věci bavit a místo toho začala hrozit sankcemi.

Takže když chtěl v sobotu do Rotterdamu neohlášeně přiletět turecký ministr zahraničí Mevlüt Cavusoglu, úřady odmítly povolit jeho letounu přistát. A když pár hodin poté tamtéž zčistajasna přijela turecká ministryně Fatma Betül Sayan Kayaová, policie ji vypoklonkovala ze země. Byl to správný postup. Demokratické státy západní civilizace musí umět říct rázně ne, když chce někdo jejich svobodu projevu zneužít ve prospěch hlásání nenávistných, protidemokratických vizí.