Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan už odvykl tomu, aby mu někdo odporoval. Sice ve své zemi zachovává zdání parlamentní demokracie, leč svobodu postupně likviduje a krutě zachází s těmi, kteří se před ním odmítají klanět. Když se pak jeho pokyny odmítají řídit některé státy, jako nyní Německo a Nizozemsko, snaží se je potupit aspoň slovně. Nadává jim do nacistů. Lídři obou zemí to sice jednoznačně odsuzují, ale ve zjevné snaze nevyostřit situaci odmítají nasazovat podobný slovník. Řekněme to tedy za ně: Směřuje-li někdo k fašismu, je to Erdogan.

Nutno vědět, že jeho tendence k pomstychtivosti a autoritářství nabrala na obrátkách po loňském nepovedeném pokusu o puč. Erdogan nechává hromadně zatýkat domnělé protivníky a tvrdě omezuje svobodu projevu. Policie v únoru zatkla Denize Yücela, německého novináře tureckého původu, jenž pracoval v Turecku jako zpravodaj renomovaného listu Die Welt, a obvinila jej ze špionáže. Turci odmítají povolit zástupcům německé ambasády, aby jej mohli ve vězení navštívit. Nepomohlo ani naléhání kancléřky Angely Merkelové.