Do půlnoci už zbývá jen pár minut, ale Michal Horáček stále sedí v jedné z hodonínských hospod a živě diskutuje se členy místního symfonického orchestru.

"Slibuji, že pokud se stanu prezidentem, vrátím na Hrad dětskou hudební soutěž Concerto Bohemia. Hrad se musí otevřít lidem a neztratit přitom svůj majestát. Nevím, jak by to šlo lépe než přes soutěž těch nejtalentovanějších dětí ve vážné hudbě," říká Horáček dirigentovi orchestru Davidu Herzánovi, který ho pozval na pivo poté, co Horáček navštívil zkoušku muzikantů.

Producent, textař a spisovatel, který zatím jako jediný oznámil, že chce jistojistě kandidovat na Hrad, působí odhodlaně, přestože některé okolnosti mluví v jeho neprospěch. Zatímco jiní uchazeči o post prezidenta, kteří se ještě objeví, budou odpočatí, on už od ledna křižuje republiku. Za sebou má návštěvu stovek míst a setkání s tisícovkami lidí.

Navíc ještě nevstoupila v platnost novela volebního zákona, takže Horáček − ale ani další kandidáti − nemohl začít sbírat potřebných 50 tisíc hlasů nutných pro podání "přihlášky".

Parlamentní zádrhel

Kandidáti bez podpory politických stran to nemají lehké. Nestačí jim podpis dvaceti poslanců nebo deseti senátorů jako stranickým kandidátům.

Na petiční archy se navíc musí ke jménu přidat číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu, což nepochybně celou řadu lidí od podpisu odradí.

Pro Horáčka představuje zpoždění novely problém. Ve chvíli, kdy oznámil úmysl kandidovat a objevil se ve všech médiích, byla jeho šance sehnat podpisy přece jen větší.

"Neřekl bych ale, že jsem začal kampaň předčasně. Už dopředu jsem si předsevzal, že chci navštívit co nejvíc míst, kde lidé žijí a pracují. Jen díky těmto setkáním jsem mohl osobně představit lidem svůj program a své vize," tvrdí Horáček s tím, že toto cestování mu umožňuje vytvořit síť velkého množství lidí, kteří mu pomohou se sbíráním podpisů na petiční archy.

"Myslel jsem, že už dávno budeme podpisy sbírat, ale bohužel, kvůli poslancům to není možné.

Dlouho jsem se domníval, že jde o šlen­drián. Teď už si myslím, že jde o záměr. Parlamentní strany zjevně nevítají kandidáty nezávislé na jejich podpoře," stěžuje si Horáček.

I to může být důvod toho, že když se Miloš Zeman a jeho stoupenci podívají na "bojiště", kde by se už měli začít pomalu scházet jeho protivníci, uvidí obrázek, který je může jen těšit.

Nejenže široko daleko není nikdo, kdo by jej mohl ohrozit, ale zatím ani téměř nikdo, kdo by se chtěl se Zemanem utkat − s výjimkou Horáčka.

Druhý nejčastěji zmiňovaný − byť dosud poten­ciální − prezidentský kandidát Jiří Drahoš je na rozdíl od Horáčka nejčastěji na jednom místě. Ve "své" Akademii věd působí už pětačtyřicátý rok, od roku 2009 jako předseda.

Mandát mu končí letos 24. března a do konce měsíce chce oznámit, zda se prezidentského souboje zúčastní. Renomovaný fyzikální chemik, který je autorem řady ceněných vědeckých prací, působí při hovoru o své kandidatuře jako typický vědec. Slova volí pečlivě a diplomaticky, nikoho se nechce dotknout, natož někoho kritizovat.

"Nebudu se nijak vyjadřovat k panu prezidentu Zemanovi, pokud budu kandidovat, budu kandidovat jako Jiří Drahoš se svým programem a svými představami, nebudu se proti nikomu vymezovat," odmítá otázky na nynějšího "vládce" Hradu. Najít jeho názory na politiku je téměř nemožné, ani v knize rozhovorů, která o něm vyšla, se k českým politickým reáliím příliš nevyjadřuje.

Jiří Drahoš si přesto nemyslí, že by právě tohle mělo snižovat jeho prezidentské šance. "Ano, nejsem políbený praktickou politikou," řekl HN. Argumentuje tím, že se z pozice předsedy Akademie věd osm let hádá i přátelsky debatuje s politiky o rozpočtu akademie.

"Přežil jsem ve funkci pět premiérů a čtyři vlády, znám všechny bývalé ministry školství a financí, mezi všemi těmito lidmi jsem se pohyboval. Pokud někomu připadá, že nemám žádné politické zkušenosti, tak bych to označil za mírně naivní názor," namítá. Jak se nakonec rozhodne, nechce stále říci, více se ale přiklání k tomu, že kandidaturu přijme. "Nechtějte ale po mně, abych říkal, na kolik procent jsem rozhodnutý," uzavírá.

Další zájemci o prezidentský post se nepochybně ještě objeví. Kandidaturu na Hrad ohlásil loni v červenci lékař a občanský aktivista Marek Hilšer, který je ale širší veřejnosti neznámý. Hodně se skloňují také jména europoslance Jiřího Pospíšila a bývalého premiéra a senátora Petra Pitharta, stejně jako bývalého velvyslance v USA a Rusku Petra Koláře. Nikdo z nich ale ještě nepotvrdil, že se do předvolebního boje vydá. Rozhodnutý není ani ministr obrany za ANO Martin Stropnický, který ještě neřekl, zda se zúčastní vnitrostranického referenda.

Podle předsedy hnutí Andreje Babiše by z něj mohl vzejít možný kandidát ANO na prezidenta. Jenže − mohl i nemusel. "Ještě jsme se nerozhodli, jak budeme postupovat. Prioritou jsou pro nás volby do Poslanecké sněmovny," tvrdí Babiš.