Když prezident Miloš Zeman zamířil v říjnu 2014 na svou první oficiální návštěvu Číny, završil tak obrat české zahraniční politiky, zahájený už premiérem Petrem Nečasem. Místo lidských práv se začalo mluvit o byznysu, což Zeman podtrhl tím, že se zpátky vracel letadlem Petra Kellnera, majitele firmy PPF, pro kterou se Čína stala hlavním trhem.

Opuštění tradičního tématu české zahraniční politiky Zeman podtrhl vyjádřením pro čínskou televizi. "Neučíme vás tržní ekonomiku ani lidská práva, naopak se od vás chceme učit," uvedl tehdy.

V Česku to vyvolalo pozdvižení. Současní tvůrci zahraniční politiky, která se tradičně skládá z vlivu prezidentské kanceláře, úřadu premiéra a ministerstva zahraničí, čínský obrat úzkostlivě hájí. Svědčí o tom třeba dopis čtyř ústavních činitelů distancující se od setkání tibetského duchovního vůdce dalajlamy s ministrem kultury Danielem Hermanem loni v září.

Ve světovém kontextu jde o drobnou příhodu, která dokládá globální změnu. Čína se různými cestami snaží získat ve světě vliv na úkor Spojených států. Česko jako tradiční americký spojenec představuje v této souvislosti mimořádně cenný úlovek. Zemanova role v této změně byla přitom zásadní.

ČSSD vyklidila zahraniční pole

Na vztahu k Číně je zároveň vidět, jak Zeman narušil tradiční triádu české zahraniční politiky (prezident, premiér, ministr) a v mnoha otázkách převzal iniciativu, takže zahraniční partneři jsou často na pochybách, jaké postoje Česká republika vlastně zastává.

"Zeman se stal dominantním hráčem v české zahraniční politice. Jeho silná pozice není dána ústavními pravomocemi, ale obecnou důvěrou občanů a neochotou vládních činitelů vstupovat s ním kvůli zahraniční politice do konfliktů a tím ho usměrňovat," domnívá se Vít Dostál, ředitel výzkumu nevládního think-tanku Asociace pro mezinárodní otázky. "Jeho postavení je dáno tím, že mu ČSSD, která je za zahraniční politiku zodpovědná, vědomě vyklidila pole," vysvětluje.

Doložit to lze i na české politice vůči Rusku. V roce 2015 vyrazil Zeman jako jediná hlava členského státu Evropské unie v době sankcí na vojenskou přehlídku k 70. výročí konce druhé světové války. Z Česka to v očích mnoha partnerů udělalo ruského spojence uvnitř unie, která po anexi Krymu a válce na Donbase byla vůči Moskvě nebývale jednotná a tvrdá.

"Zeman byl v Bruselu viditelný hlavně prostřednictvím vztahu k Rusku. Jeho přátelská prohlášení vůči Moskvě vypadala, řečeno kulantně, hodně divně," domnívá se Steven Blockmans z bruselského think-tanku CEPS. "Vyvolávalo to otázky, kde vlastně Česká republika stojí," říká. Zeman tak podle něj není proevropským politikem, za kterého se vydával na začátku mandátu, kdy okázale vztyčoval na Pražském hradě vlajku Evropské unie.

Otázkou ovšem zůstává, zda Zemanova příchylnost ke Kremlu Česku nějak pomohla. "Na rozdíl od maďarského premiéra Viktora Orbána či polského lídra Jaroslawa Kaczyńského nepatří Zeman ke jménům, která ruská veřejnost zajímající se o politiku zná," domnívá se Maxim Samorukov, analytik nevládního think-tanku Moskevské centrum Carnegie.

Český prezident si ale podle něj příjezdem na oslavy 70. výročí konce války vybral dobrý způsob, jak se v Kremlu domoci pozornosti. Rusové také ocenili spor českého prezidenta s americkým velvyslancem v Praze Andrewem Schapirem. "Když se k tomu přičte špatná Zemanova reputace na Západě, je to pro Rusko dostatečné doporučení, že jde o slušného člověka," tvrdí Samorukov.

Nečitelný u sousedů

Tohle všechno dělá těžkou hlavu českým diplomatům v Bruselu i jinde. Musí dokola vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi politikou a postoji vlády a prezidenta. Viditelné je to hodně u sousedů. "Zemanovy proruské postoje vnímají v Polsku kriticky oba tábory (proevropský i konzervativní − pozn. red.), které jindy těžko najdou shodu," tvrdí Pawel Ukielski, politolog a expert na česko-polské vztahy z Polské akademie věd.

"Zeman se prezentuje jako nepředvídatelný politik a v kontrastu k premiéru Bohuslavu Sobotkovi, s nímž se sice nemusíte shodnout, ale je možné s ním dělat politiku. Jednorozměrný obraz prezidenta, který by mohl mít polské sympatie svým odporem vůči uprchlíkům, je také výsledkem jeho nepříliš živých kontaktů s polskými představiteli," řekl Ukielski.

Poláci podle Ukielského nevnímají Zemana jako někoho, kdo by nějak přispěl k rozvoji regionálních vztahů, a kritizují jeho nápady na rozšíření visegrádské čtyřky.

Hlavně přes téma migrační krize naopak Zemana vnímají lidé v Německu, které je pro českou zahraniční politiku klíčovým partnerem. Kai-Olaf Lang, specialista na střední Evropu z německého vládního think-tanku SWP, se s Ukielským shoduje, že základním rysem českého prezidenta je nevypočitatelnost. "Zemana Němci vnímají jako politika velice vyhraněného. Zejména jeho pozice a výroky ohledně migrační krize − a to, že se v tomto tématu nebrání kontaktu s krajními silami. A druhá věc je jeho pozitivní vztah k Donaldu Trumpovi," vysvětluje pohled z Berlína Lang. "České vládě se zatím dařilo tento obraz vyvažovat. Zeman k česko-německým vztahům, které se obecně rozvíjejí úspěšně, příliš nepřispěl," dodává.

Kritickými výroky na adresu islámu, Arabů a arabských států se Zeman snaží podpořit tradiční spojenectví s Izraelem. Českým diplomatům a podnikatelům v arabském světě, kam by české firmy chtěly vyvážet, tím ale komplikuje život a jednání. Z narážek izraelských expertů a diplomatů lze navíc vyčíst, že prezident svá protiarabská vystoupení někdy přehání.

Středoevropské populisty, jako je Jaroslaw Kaczyński či Viktor Orbán, berou lidé na mezinárodní scéně vážněji než Zemana. Českého prezidenta zahraničí spíš vnímá, slovy Stevena Blockmanse, jako "primitivního a hrubého politika, který si libuje v kontroverzích − a to v těch, které podkopávají českou pozici".

Trpí tak věrohodnost celé země. "Lidé, pokud nejsou experty, těžko rozlišují, co je pozice české vlády a co barvitého klauna z Pražského hradu," shrnuje bruselský analytik Blockmans.