Své místo v pomyslném světovém politickém panoptiku má Miloš Zeman už jisté. Dostaly ho tam řeči o hrozícím "superholokaustu" ze strany Islámského státu, jemuž se mají Češi bránit ozbrojováním, ostuda, kdy se do spletence polopravd zaplétali jeho lidé ohledně vyznamenání pro Jiřího Bradyho, a dalo by se pokračovat vlastně donekonečna. Stavebního materiálu pro Zemanovu sochu je hodně, vlastně těžko říct, čím začít. Stejně jako čeští novináři postupem času celkem podlehli únavě psát pořád dokola o prezidentových eskapádách, podobně i zahraniční média ztrácela zájem referovat o tom, jak se skrze osobu Miloše Zemana vyvíjí politická kultura v zemi, která si za dob Václava Havla získala na světové scéně značné renomé. Zeman přestal být brán vážně a ilustrací toho se stávala pozvání na návštěvy, jichž se dočkal. Bylo jich stále méně, a když už, nepřicházela z významných západních metropolí. Nyní dojde ke změně, Zeman má pozvánku k Donaldu Trumpovi, ovšem na evropské scéně pozitivně přijímán není.

Při zpětném pohledu ale právě zahraniční cesty poodhalují jeden z protichůdných rysů Zemanovy osobnosti. Rád se prezentuje jako skromný, člověk z lidu, jenž by chtěl být se všemi zadobře a razí představu o sociální spravedlnosti. Asi i proto jej třeba americký list The New York Times v jednom z textů označil za "levicového populistu". Leč právě během svých cest Zeman ukázal, jak dobře se cítí v blízkosti oligarchů, těch, kteří jistě nijak výrazně nepociťují běžná lidská existenční trápení. Při své první cestě na Ukrajinu v roce 2013 se Zeman sešel s oligarchou Rinatem Achmetovem, aby s ním, jak bylo oficiálně sděleno, "přátelsky" pohovořil. Pokud to mělo být součástí "ekonomické diplomacie", kterou Zeman podle svých slov sleduje, nikdy jsme se nedozvěděli, v jaké konkrétní obchodní bilanci se třeba tahle schůzka mohla odrazit. O rok později vzal Zeman na cestu do Číny miliardáře Petra Kellnera a pak se nechal jeho osobním tryskáčem odvézt zpět do Prahy. Opět nevíme, za co mu Kellner tímto gestem vlastně děkoval.

Loni v září Zeman poskytl rozhovor britskému deníku The Guardian, kde rozvinul svou známou paušalizující tezi, že co muslim, to vlastně budoucí terorista. Jako prý byli Němci v 30. letech minulého století slušnými lidmi, národem Goetheho a Schillera, a během pár let se z nich stali fanatičtí nacisté, podobně rychle to podle Zemana dopadne s radikalizací "umírněných muslimů" − což, dodejme, je velká většina zhruba čtvrtiny obyvatel naší planety, kteří vyznávají islám. "Bude to ještě snazší než v případě Němců, neboť tu máte velmi radikální ideologii, která se opírá o náboženství." Když to má konkretizovat, je Zeman podle reportéra Guardianu s věcí rychle hotov. Uvede jen, že Korán prý považuje ženy za "cosi jako méněhodnotnou část lidstva". Výsledkem tohoto uvažování mimo jiné je, že obehnal Pražský hrad kontrolními stanovišti. Kdo chce jako turista do katedrály, musí nejdřív vystát často třeba i stometrovou frontu, aby mohl být prohledán. A to přesto, že české ministerstvo vnitra tvrdí, že nemá žádné informace o nějaké rýsující se teroristické hrozbě pro hlavní město. Zemanův pohled na svět se tak paradoxně otiskuje i na tvář české metropole. A prezidentova imaginární socha nabývá konkrétní podoby.