Všimli jste si? Poslední dobou se v české politice a debatách vyvinul lidský typ, který se se dá označit jako člověk politicky nekorektní. Chce mentorovat, poučovat, opravovat celou společnost, myslí si, že má klíč k řešení všech problémů. Je to po mnoha stránkách typ pozoruhodný. Počkat… nepotkali jsme ho už někdy v historii?

Nejprve ho prozkoumejme. Člověk politicky nekorektní je především neochvějně přesvědčen, že má vždy pravdu. Vychází z toho, že politická nekorektnost je jedinečným prostředkem k poznání reality. Je to cosi na způsob víry ve zjevenou pravdu, jen s tím rozdílem, že zjeven není výsledek, ale "jen" metoda, která ovšem podle jeho přesvědčení automaticky zajišťuje pravdivý výsledek úvahy. Přiléhavějším příměrem než náboženská víra je tak zřejmě oddanost marxistů minulého století vlastní metodologii. V souladu s tím se člověk politicky nekorektní tváří zpravidla jako vědec a říká, že abychom mohli poznat realitu, musíme ji nejprve pojmenovat pravými jmény. Pravá jména ovšem ve skutečnosti kriticky nehledá, jen je tahá z katalogu politické nekorektnosti, podobně jako je ze spisů svých guruů tahali marxisté. Předem například ví, že pravé jméno pro člověka, který přichází do Evropy ze Sýrie, nezní "válečný uprchlík", ale "muslimský terorista". Stejně tak ví, že pravé jméno pro místo, kde žijí chudí lidé, nezní "sociálně vyloučená lokalita" ale "špinavé cikánské ghetto". S možnými hrůzostrašnými důsledky takových pojmenování, které byly mnohokrát popsány ve studiích zabývajících se důsledky dehumanizace, si politicky nekorektní člověk starosti samozřejmě nedělá. Nekorektní rovná se pro něj automaticky pravdivé. On za tuhle "pravdu" ani skrze ni nakonec bit nebude, tak co by si dělal starosti, že ano.

My ostatní bychom si ale možná starosti dělat měli. Když se před pár desítkami let politicky korektní výraz "rolník" změnil na politicky nekorektní termín "kulak" nebo když z korektního "obchodníka" byl najednou nekorektní "keťas", bylo zle. Hodně zle. Obecně vzato, když někdo volá po změně terminologie, zpravidla nechce realitu jen poznávat, chce ji spíš měnit podle svého, přičemž cílem bývá většinou získání moci. Takže pozor na to.

Ale zpět k průzkumu člověka politicky nekorektního. Stejně jako nekorektní člověk příliš nereflektuje realitu, nereflektuje příliš ani sám sebe. Vidí se jako obhájce či průkopník pravdy, což ho předem zbavuje pochybností, dodává mu to sebevědomí, zvyšuje sebehodnocení. Všechno, co jeho náhledu konvenuje, je pro něj automaticky pravda. Včetně neartikulovaného skandování jeho fanoušků, včetně událostí, které se ve skutečnosti nestaly, protože se přece, jak soudí, stát mohly, neboť odpovídají jeho základnímu (nekorektnímu, tudíž pravdivému) pohledu na svět. Naopak všechno, co odporuje jeho nekorektnímu náhledu, je lež a zaslouží být všemožným způsobem vláčeno, pranýřováno, likvidováno.

Někdy samozřejmě člověk politicky nekorektní musí provést poměrně komplikovanou intelektuální operaci, například když je nutno odlišit korektní a nekorektní politickou nekorektnost. Když se například řekne "migranti nepracují a chtějí jen zneužívat sociální systém", musí výrok vyhodnotit jako korektně nekorektní, tedy pravdivý. Když se ovšem o člověku, který něco takového tvrdí, nekorektně řekne, že se chová jako zatracený ultrapravičák, musí to vyhodnotit jako nekorektně nekorektní, tudíž lživé. Je to někdy fuška.

Tím se dostáváme k pozoruhodnému a pozoruhodně častému jevu, kdy se největší bojovníci proti politické korektnosti nejvíc ježí, když politicky nekorektně označíte je samé. Hezky se to demonstruje na mentorovi strany Realisté Petru Robejškovi. Ten kudy chodí, tudy politickou korektnost odsuzuje, hovoří o tom, že korektnost je zabijákem všeho poznání a zlepšení světa. A když o něm prohodíte nekorektně, že je ve skutečnosti jen obyčejný populista, protože se snaží vytlouct, co se dá z aktuálních společenských nálad, rozhořčí se, že populismus je jen nálepka a ty že by se používat neměly. Neměly!!! Hle: Apoštol nekorektnosti volá, když jde o něj, po korektnosti. Veselé.