Není snadné to světu vysvětlovat, ale Izraelci považují za správné trestat stejný zločin odlišně. A pozor, mají pro to pádné důvody. Když Palestinec na ně spáchá teroristický útok, lze pak jeho dům srovnat se zemí. A to přesto, že v něm žije rodina, jež o jeho činu předem nevěděla, a nemá s ním tedy nic společného. Spáchá-li podobnou ohavnost Izraelec na Palestincích, dům mu zbourán nebude.

Nyní to tak rozhodlo izraelské ministerstvo spravedlnosti v reakci na řízení, které uvedla do chodu rodina palestinského chlapce Muhammada abú Chudajra. Ten byl v roce 2014, ve svých 16 letech, unesen židovskými radikály v ulici před svým domem v Jeruzalémě a poté zaživa upálen. Pachatelé zločinu, odsouzeného napříč izraelskou politickou scénou a takřka celou společností židovského státu, byli pochytáni. Dva z nich, včetně vůdce této zločinné akce Josefa Ben-Davida, vyfasovali doživotní odnětí svobody. Toť na vysvětlenou.

Když přitom Palestinec spáchá něco podobného, je mezi svými Palestinci víceméně otevřeně veleben jako hrdina. Vzpomeňme na loňský červenec, kdy devatenáctiletý Mohammed Tarajraha pronikl do židovské osady Kirjat Arba u Hebronu. Vloupal se do jednoho domu, vešel do ložnice, našel tam spící třináctiletou Hallel Jaffa Arielovou. Ubodal ji k smrti. Ochranka osady jej pak zastřelila. A izraelská armáda následně zbourala jeho dům v blízké vesnici Bani Najim. Tarajrahova rodina dostala chvíli na to, aby se sebrala a z domu odešla.

Je to děsivý, krutý svět. Ale dokud se Palestinci nedokážou podobně jednoznačně od "svých" zločinů distancovat, těžko si mohou zasloužit sympatie. Zejména pak při pomyšlení, že se palestinské útoky odehrávají mnohem častěji než podobné izraelské.

Jenže zpět k otázce: je správné se pohoršovat nad Izraelci, že bourají domy palestinských fanatiků, svých ale ne? Má Chudajrova rodina pravdu?

Nemá. Vtip, dá-li se to s nadsázkou říct, je v tom, že obojí nelze oddělovat − tedy společenskou atmosféru, pokud je nenávistná a aktům teroru v zásadě tleská, od oprávněnosti demolic, jejichž smysl není jen v odvetě, ale i v odstrašujícím poselství pro kohokoliv, kdo by chtěl pachatelův čin v budoucnu napodobit. Jakkoliv to je pro naše instinkty ohledně spravedlnosti nepochopitelné, ve Svaté zemi je to prostě kvantita útoků, která určuje kvalitu odstrašování. Těžko to může být jinak, když je Tarajrahů kvůli palestinské společenské adoraci teroru mnohem víc než Ben-Davidů.