Na evropské politické scéně není zrovna neznámou tváří, vždyť byl předsedou Evropského parlamentu. Ale jak Němci, tak další z okolních zemí se s ním teprve pořádně seznamují. Martin Schulz je frontmanem německých sociálních demokratů ve volební kampani před hlasováním do Spolkového sněmu letos na podzim. Od jeho loňského nástupu do role kancléřského kandidáta stoupají stranické preference, SPD víceméně dohnala křesťanské demokraty Angely Merkelové.

Jenže pozor, mýlil by se ten, jenž by to připisoval nějaké agresivní kampani namířené proti kancléřce. Martin Schulz spouští tirády hlavně proti nacionalistům v podobě strany Alternativa pro Německo (tu označuje za "ostudu naší spolkové republiky"), jakož i proti všem v Evropě, jako je třeba maďarský premiér Viktor Orbán, kteří odmítají solidaritu s uprchlíky. A Donald Trump? Ten podle Schulzova názoru nedělá nic, než že podřezává větve, na nichž spočívá demokracie. Jeho rétorika je v počínajícím volebním souboji s Merkelovou úspěšná, přestože paradoxně není namířená proti ní, ba spíše je té její podobná.

Z čehož alespoň pro Česko vyplývá důležitá věc. Příštím německým kancléřem bude nadále někdo, kdo bude na Prahu a na ostatní v okolí apelovat, aby se k největší humanitární krizi na našem kontinentu od dob druhé světové války postavili čelem a začali se vstřícně stavět ke kvótám na přerozdělení běženců. Zvlášť pikantní by to bylo, kdyby si čeští sociální demokraté udrželi premiérské křeslo a do kancléřského úřadu v Berlíně by se nastěhoval Schulz. Ne že by stranická linie musela být nutně ve všem směrodatná, ale mohli bychom si klást otázku, proč jsou obě strany v téhle klíčové evropské otázce − která navíc souvisí s principem solidarity, tedy řekněme odrazovým můstkem levicové politické ideologie − tak odlišné.

Jak dnes v HN píšeme na zpravodajských stránkách, Evropská unie se v tuto chvíli hodně zaobírá zprovozněním mechanismů, aby se dalo snáze vyhošťovat ty lidi, kteří jsou podezřelí z teroristických spádů, nebo ty, kteří přišli jen jako ekonomičtí migranti − což znamená, že jim v jejich vlasti nic zase až tak pekelného nehrozilo. Tady jsou zájmy české, německé a asi všech ostatních dost podobné. Samozřejmě je nutné takové mechanismy mít. Leč původní věc, na kterou Češi a Němci zareagovali úplně jinak, tu zůstane. Řečeno Schulzem: Evropský akt solidarity nesmí být jen jednosměrnou cestou do Německa. Cesta, jíž lidé, kteří potřebují pomoci, jdou, musí být rozvětvenější.