Mezi ekonomy se delší dobu vede debata, do jaké míry robotizace a umělá inteligence vytlačí lidskou práci a jak se vypořádat s touto nastávající nejdrastičtější změnou v dějinách roboty. Tento článek se chce zamyslet nad tím, jak to bude vypadat, až roboti nejen nahradí drtivou většinu nepříjemné práce, ale i drtivou většinu našich tužeb.

My ekonomové se rádi díváme na situaci skrze prizma nabídky a poptávky. Z tohoto pohledu je člověk výrobní a spotřební jednotka, která vyrábí kombinací své práce a (vlastního nebo cizího) kapitálu. Vyrábí něco, co po něm zbytek společnosti poptává, zadání výroby tedy přichází jakoby zvenčí, je "dobrovolně úkolován" jinými lidmi, v tomto smyslu je jeho zákazník téměř doslova jeho pánem. A pak tu máme druhou stranu, tedy poptávku. Poptávka, manifestace našich tužeb, to je naopak něco, kde zadání pochází jakoby (slovo jakoby je v těchto případech důležité) zevnitř. Naše touhy jsou naše vlastní, určují, kdo jsme a jak se definujeme.