Příslovečným kanárkem v evropském dole se už podruhé mohou stát dvě země, Francie a Nizozemsko. Před 12 lety voliči v obou zemích v referendu odmítli evropskou ústavní smlouvu, která měla jedním svazkem nahradit dosud existující smluvní dokumenty. Letos se o žádné nové evropské smlouvě rozhodovat nebude, ale nizozemští a francouzští voliči do osudu Evropské unie promluví tím, komu svěří vládu.

Oběma zeměmi obchází přízrak populismu, ve Francii má jméno Marine Le Penová, v Nizozemsku Geert Wilders. Za dva týdny ve středu večer bude známo, zda voliči v zemi polderů − co se týče protiimigrantské a protievropské politiky − dali přednost originálu, nebo jeho nápodobě. Protože tradiční strany, které se snaží zabránit tomu, aby se Geert Wilders, který slibuje absolutní zákaz imigrace, dokonce i zákaz Koránu jako takového, dostal k moci, se mu názorově přibližují.

Nejvýmluvnější obrat předvedl premiér Mark Rutte, když loni na podzim vzkázal: "Komu se u nás nelíbí, může jít." To bylo překvapení u liberální strany, jež v minulosti otevřenou společnost hlásala a byla na ni také hrdá, a to nejen proto, že se mnozí přistěhovalci nizozemské ekonomice vypláceli. Podobně se posunuje levicová Strana práce, které v letošních volbách hrozí, že se propadne až na šesté či sedmé místo. Tradiční strany doufají, že se jim tak vrátí zpět voliči, které dokázal oslovit Geert Wilders.

Jak to syn nizozemského otce a nizozemsko-indonéské matky dokázal? Vyniká tím, čím všichni úspěšní populisté − talentem vystihnout a pojmenovat nálady a hlavně emoce ve společnosti, v daném případě vybuzené atentáty na jeho politického předchůdce Pima Fortuyna a na režiséra Thea van Gogha, který ve svém filmu popsal násilí na ženách v muslimských komunitách. Ještě více mu k vzestupu pomohlo, co se jako asistent naučil u šéfa liberálů Fritse Bolkesteina − to je ten, co se jím jako Frankensteinem kvůli liberalizaci služeb strašili francouzští voliči před referendem v roce 2005. Totiž oslovovat voliče přímo, a obcházet tak zavedené stranické struktury.

Geert Wilders ve volbách v tradičním slova smyslu neuspěje, i kdyby získal nejvíce hlasů, protože většina stran předem prohlásila, že s ním do koalice nevstoupí. Už nyní by však mohl být spokojen, protože tyto strany mnohé z jeho programu převzaly. Spokojen však nebude, protože pro populisty jejich program bývá jen nástrojem, jak se dostat k moci.