Doba je překotná a překotně se mění i politické strany. Tam, kde by člověk hledal liberální levici, je najednou bolševické rovnostářství, tam, kde by jeden čekal pravicový liberalismus, je najednou národovecký populismus. Řeč je samozřejmě o ČSSD a ODS, donedávna kotvách zdejší politiky. Proměna je mrzutá v obou případech, ale ve druhém přece jen víc. ODS je nyní proti ČSSD stranou malou, takže je větší riziko, že účelové úlety na samou hranici extremismu nedokáže v budoucnu vyrovnat.

K věci. Pražská ODS zvolila trojkou své kandidátky Václava Klause mladšího. Člověka, který v létě napsal, že bychom "měli vypadnout z EU a tvrdě kontrolovat hranice i za cenu, že o třetinu zchudneme". Můžeme si stokrát namlouvat, že vlastně o nic nejde, protože jeden Klaus průšvih nedělá. Můžeme se přesvědčovat, že předseda Petr Fiala nacionální bublání ve vlastní partaji zvládne. Je to ale jen podobný omyl, jako když pasažéři autobusu, kterému upadl volant a který se řítí do serpentin, spoléhají na to, že řidič stihne na poslední chvíli volant zase nějak přimontovat. Nestihne.

Václav Klaus mladší burcuje proti "zeleným a genderovým totalitám". Ví ten člověk, co je to totalita? Je mu 47 let, v roce 1989 mu bylo 20, takže by si to mohl snad ještě pamatovat. Bohužel asi ne. Nebo si to pamatuje a dělá jako že ne, protože strašení v dnešním postfaktickém světě funguje, racionalitě navzdory. Máme smogu, že se občas nedá vyjít na ulici, ženy mají o hodně nižší platy než muži a podle Klause mladšího tady máme zelenou a genderovou totalitu. Pardon, ale tohle by hlava asi nevzala ani člověku, který v ní nemá nic než proslulé "ódéesácké" myšlenkové schéma.

A to je právě problém proměny ODS. Kde jsou ty časy, kdy byli přední politici ODS myšlenkovými lídry Česka, tahouny ekonomické transformace, kdy posouvali zemi vpřed. Nyní to v ODS funguje stylem: vymyslím si problém, nafouknu ho, pak kolem něj chvilku rituálně tancuji, křičím hrůza, hrůza a spoléhám na to, že přilákám co nejvíc lidí, kteří se budou bát se mnou. Politický lunapark. V ODS převážilo pojetí politiky jako masopustního průvodu, který přitáhne tím víc lidí, čím pitvornější maškary se nesou na tyči. Může to zajisté fungovat, ovšem jen podobným způsobem, jako když v polovině devadesátých let prohlásil Miloš Zeman, že sládkovci jsou zdivočelí sociální demokraté, a de facto pozval do strany extremisty. Nyní ODS analogicky naznačuje, že okamurovci, konvičkovci a bartošovci jsou vlastně zdivočelí občanští demokraté, a myslí si, že to s nimi vyhraje. Možná si pomůže. Ale je pak otázka, do jaké míry je vlastně ještě stranou občanskou a demokratickou.