Doba je překotná a překotně se mění i politické strany. Tam, kde by člověk hledal liberální levici, je najednou bolševické rovnostářství, tam, kde by jeden čekal pravicový liberalismus, je najednou národovecký populismus. Řeč je samozřejmě o ČSSD a ODS, donedávna kotvách zdejší politiky. Proměna je mrzutá v obou případech, ale ve druhém přece jen víc. ODS je nyní proti ČSSD stranou malou, takže je větší riziko, že účelové úlety na samou hranici extremismu nedokáže v budoucnu vyrovnat.

K věci. Pražská ODS zvolila trojkou své kandidátky Václava Klause mladšího. Člověka, který v létě napsal, že bychom "měli vypadnout z EU a tvrdě kontrolovat hranice i za cenu, že o třetinu zchudneme". Můžeme si stokrát namlouvat, že vlastně o nic nejde, protože jeden Klaus průšvih nedělá. Můžeme se přesvědčovat, že předseda Petr Fiala nacionální bublání ve vlastní partaji zvládne. Je to ale jen podobný omyl, jako když pasažéři autobusu, kterému upadl volant a který se řítí do serpentin, spoléhají na to, že řidič stihne na poslední chvíli volant zase nějak přimontovat. Nestihne.