Andrej Babiš na sněmu ANO pravil, že máme udělat Českou republiku znovu skvělou. Nejdříve nebylo úplně jasné, co tím myslí, protože lépe než dnes nebylo v České republice, jež vznikla v roce 1993, nikdy. Ani po stránce ekonomické, ani po stránce bezpečnostní, ani pokud jde o kvalitu života. Ne že by nebylo co zlepšovat, ale že bychom se měli někam vracet? Kde je ten Babišův věk skvělosti? Měl snad Babiš na mysli divoká 90. léta, která mu jistě osobně připadala skvělá, protože se v tehdejším, mírně řečeno právně nevyjasněném prostředí vyšvihl do řad zdejších multimiliardářů? Nebo začátek 21. století, kdy se s českým "Palermem" sžil natolik, že na žebříčku nejbohatších vyvzlínal až na druhé místo? Hmm, to asi ne. Možná to tak cítí (kdo by to tak necítil), ale asi by to neříkal nahlas, protože podvědomí politikovo zpravidla tak silně a upřímně na veřejnosti nepromlouvá. Tak co mohl mít, k čertu, na mysli?

Pak jsme na to přišli. Babiš se svěřil, že oním skvělým věkem mínil první republiku. Sice to nebyla Republika česká, ale československá, ale tento omyl lze proponentovi slovensko-české jazykové a petrochemické vzájemnosti odpustit. V každém případě se Babiš trefil do obecného mínění, podle něhož to byla republika skvělá. Hotový zlatý věk, do kterého bychom se měli a chtěli vrátit: vyspělý průmysl, HDP takřka na špici Evropy, baťovské vize, filmy s Oldřichem Novým… Prostě nostalgie, paráda. Let's Make Czechoslovakia Great Again! Až po Užhorod! Buďme znovu skvělí!

Jenže počkejte, skvělí… opravdu by někdo chtěl v době první republiky žít? Srovnejme to s dneškem. Ekonomika: Když došlo ve 30. letech k hospodářské krizi, byla to krize natvrdo − lidé měli hlad. Proti tomu byly události letech 2008 až 2011 krizí s prominutím fešáckou. Politika: Moc byla za první republiky rozparcelována mezi hlavní politické strany. K tomu, co dnes Babiš dramaticky nazývá Matrix, se tehdejší situace měla asi jako krokodýl nilský k pokojovému mopslíkovi. Bezpečnost země: Co by asi tak dal Edvard Beneš v roce 1938 za náznak něčeho, čím je dnes Evropská unie, kterou mimochodem Babiš nyní čím dál víc zpochybňuje? A můžeme pokračovat donekonečna. První republika jako zlatý věk? Zlatý voči.

Idealizace první republiky je samozřejmě kýčovitý nesmysl, ale nejde o nesmysl solitérní. Babiš jen najel na retrovlnu, která v politice momentálně frčí. "Make America Great Again" a "Udělejme Česko znovu skvělým" je jedno a totéž. Jádro je v myšlence, že minulost byla dobrá, my jsme ale pokazili její odkaz, takže se musíme vrátit ke kořenům, abychom byli stejně skvělí jako předkové, znovu objevili jejich ztracenou moudrost a s ní zamířili do zářné budoucnosti. Proč se to tak líbí? Inu, na to odpověděl už před lety francouzský spisovatel Marcel Pagnol: "Lidem se téměř nikdy nedaří být šťastní, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost lepší, než bude." Takže politický koncept "slíbíme návrat do krásné budoucnosti" nemůže zklamat.

Je zajímavé, že tenhle myšlenkový stereotyp fungoval odjakživa a zřejmě proti němu neexistují protilátky. A to přesto, že vydává převážně obskurní, až tragické plody. K těm prvním patří roztodivné náboženské sekty, vzniklé s pofiderním odkazem na křesťanskou tradici, nebo třeba hnutí návratu k přírodě 60. let čerpající z ujetého konstruktu "ušlechtilého divocha". K druhým, tragickým plodům patří například návrat ke germánské mytologii, který ve 40. letech minulého století udělal paseku z celé Evropy a poloviny světa. V Česku se tradičně pohybujeme při hře s historií na půl cesty mezi obskurností a tragédií, což dobře ilustruje komunistický návrat k panslavismu 19. století, jakož i to, že dnes si s myšlenkami slovanské vzájemnosti opět hraje kdekdo, přestože Rusko ohlodává okolní země, seč mu zuby stačí.

Ale zpět. Politické hraní se vzpomínkami na první republiku vypadá neškodně, ba pozitivně, nakonec komu by vadil Baťa, že ano. Jenže nedejme se mýlit, platí pořád totéž. Ten, kdo aktivuje v zájmu vlastního úspěchu historický vehikl, by měl být automaticky podezřelý. Politický pohled do minulosti nebývá pokorným odkazem k tradici, ale ospravedlněním budoucích faulů. Řekněme natvrdo: Pokud naběhneme někomu, kdo se odkazuje na první republiku, můžeme si nakonec rozplácnout nos o republiku druhou. Její atmosféru, politický systém. Doslova. Vždyť i ta formace se zkratkou ANO (tehdy Akce Národní Obrody) , která měla v programu boj proti tradičním stranám a proti korupci, v druhé republice byla…