Pamatujete ještě, jakými sliby prokládal budoucí první přímo zvolený prezident svou kampaň? Ty týkající se jeho nejdůležitější "ekonomické pravomoci", tedy jmenování vedení ČNB, byly mixem umírněnosti a nekonkrétnosti. Miloš Zeman si na konci roku 2012 nepřál nekonvenční politiku a deklaroval, že by bankovní radu sestavil půl na půl ze "zastánců dvou nejvýznamnějších ekonomických škol". Zjednodušeně "keynesiánců" a "friedmanovců". V jiné verzi slib zněl, že bankovní rada bude pestrá, a přislíbil také, že do ČNB nepošle nikoho z lidí, kteří mu pomáhali ke zvolení.

Dnes už lze slova srovnat s realitou. Na guvernérské židli od léta sedí Jiří Rusnok, expremiér prezidentské vlády bez důvěry. Tři ze čtyř Zemanových radních jsou bývalí Rusnokovi spolupracovníci. Těžko říct, zda to zajišťuje pestrost, jistě to ale guvernérovi poskytuje moc. Vždy stačí, když jej podpoří lidé, jejichž nominaci podle všeho sám navrhl. Unikátní situace.

Otázka, zda jsou nováčci z poloviny keynesiánci a ze zbytku friedmanovci, je vlastně nezodpověditelná. Sám se zařadil pouze Vojtěch Benda: za myšlenkový mainstream, s nímž se ztotožňuje, považuje novou keynesovskou ekonomii. Veterán v radě Mojmír Hampl pak nastíněné dělení považuje za vyčpělé, používané těmi, kdo z makroekonomie "četli něco vážnějšího před 30 a více lety". Ostatní radní svůj názor na vodítko, které prezident národu poskytl, vyjádřili tím, že odmítli odpovědět, byť dva z nich jsou z hlediska měnověpolitické zkušenosti dost nepopsané listy.

Proč se vlastně k více než čtyři roky starým slibům vracet, když v porovnání s jinými Zemanovými přešlapy jsou jeho kroky vůči ČNB docela umírněné? Protože ukazují, jakým samospádem se měnová politika vyvíjí. Bankovní rada sleduje cíl, který si sama dala, a sama vyhodnocuje, kdy ho může zkusit neplnit a kdy je nutný radikální zásah. Mírou všeho je názor aktuální většiny a možná uznání ve světě. Kdyby se rada rozhodla pro cestu, kterou v rozhovoru v tomto čísle nastiňuje bývalý expert ČNB David Vávra, bude po jejím, i kdyby to znamenalo prodloužení intervencí o roky.

To se jistě nestane a nejen proto, že prezidentská volba je zas v dohledu. Kampaň bude opět tak nekonkrétní jako minule. Není načase doplnit jmenování radních aspoň o schválení Senátem jako v případě ústavních soudců? To by majestát prezidenta ani nezávislost centrální banky nijak neohrozilo. A také bychom se aspoň něco dozvěděli o názorech senátorů. Pojistka proti případným nominačním excesům se vždy hodí.