Pamatujete ještě, jakými sliby prokládal budoucí první přímo zvolený prezident svou kampaň? Ty týkající se jeho nejdůležitější "ekonomické pravomoci", tedy jmenování vedení ČNB, byly mixem umírněnosti a nekonkrétnosti. Miloš Zeman si na konci roku 2012 nepřál nekonvenční politiku a deklaroval, že by bankovní radu sestavil půl na půl ze "zastánců dvou nejvýznamnějších ekonomických škol". Zjednodušeně "keynesiánců" a "friedmanovců". V jiné verzi slib zněl, že bankovní rada bude pestrá, a přislíbil také, že do ČNB nepošle nikoho z lidí, kteří mu pomáhali ke zvolení.

Dnes už lze slova srovnat s realitou. Na guvernérské židli od léta sedí Jiří Rusnok, expremiér prezidentské vlády bez důvěry. Tři ze čtyř Zemanových radních jsou bývalí Rusnokovi spolupracovníci. Těžko říct, zda to zajišťuje pestrost, jistě to ale guvernérovi poskytuje moc. Vždy stačí, když jej podpoří lidé, jejichž nominaci podle všeho sám navrhl. Unikátní situace.