V zeleně vykachlíkované koupelně svého služebního bytu na ministerstvu zahraničí prožívá 9. března 1948 Jan Masaryk poslední okamžiky svého života. Ráno ho najdou na nádvoří Černínského paláce mrtvého, s roztříštěnými patami po pádu z druhého patra. Střih, stejné datum, rok 2017. Film Masaryk s Karlem Rodenem v hlavní roli 9. března oficiálně vstoupí do českých kin.

Kostýmní výtvarnice Katarína Štrbová-Bieliková vejde do osudné koupelny, pod jejímž oknem Masaryka našli, a mrazí ji v zádech. S československým diplomatem a ministrem zahraničí obrazně řečeno žila několik měsíců. Právě ona navrhla veškeré oblečení, které herci v čele s Rodenem v novém českém filmu oblékli. Snímek je jedním z favoritů Českých lvů − posbíral celkem 14 nominací a šanci na získání nejcennějšího filmového ocenění má i Katarína, která je nominována za nejlepší kostýmy dokonce dvakrát: nejen za Masaryka, ale i za film Jana Hřebejka Učitelka.

Přestože natáčení již dávno skončilo, o hlavní postavě filmu Katarína dodnes mluví něžně jako o Janovi. Výrazná postava československé politiky se jí během čtyřměsíční práce zaryla pod kůži. Kostýmní výtvarník je prý z jedné poloviny psycholog, který musí ovládat němý jazyk detailů. "Z každé maličkosti se snažím vytvořit si představu o povaze člověka. Všímáte si nejen toho, co má osoba na sobě, ale i jaký má oděv střih, z jakého je materiálu a zda nositeli sedí," popisuje Katarína a v její řeči je slyšet jen lehký nádech její rodné slovenštiny. Pečlivě prostudovala snad všechny dostupné dochované fotografie a záznamy. Masaryk na snímcích podle ní dává jasně najevo, že oblek pro něj je něco naprosto přirozeného.

Jan Masaryk (1886-1948)

Československý diplomat a ministr zahraničních věcí byl synem Tomáše Garrigua Masaryka. Část mládí strávil ve Spojených státech, první světovou válku u rakouské armády, druhou jako člen exilové vlády Edvarda Beneše. Všeobecnou popularitu si tehdy získal rozhlasovými relacemi Volá Londýn. Po válce byl ministrem zahraničí ve vládách, které již jasně sledovaly východní kurz. Během krize v únoru 1948 odmítl i přes nátlak podat demisi. Zemřel za dosud nevyjasněných okolností v noci z 9. na 10. března 1948 pádem z okna koupelny svého služebního bytu. Poslední vyšetřování  uzavřelo jeho úmrtí jako vraždu, pachatel neznámý.

"Choval se v něm, jako by měl na sobě župan nebo pyžamo. Jeho oblečení na první pohled působilo světácky. Jan v sobě měl kus bonvivána. Vždy si potrpěl na perfektní detaily, bezchybně uvázanou kravatu s jehlicí, decentní hodinky, kapesníček, manžetové knoflíčky," dodává.

Jeho přirozený cit pro oblékání vynikl zejména po druhé světové válce, kdy se kolem něj pohybovali komunističtí politici v nepadnoucích oblecích. Rychle vyrostlá garnitura v sobě odmalička cizelovaný smysl pro eleganci neměla.

Šatník prezidenta Edvarda Beneše, kterého ve filmu ztvárnil Oldřich Kaiser, vypráví o poznání jiný příběh. "Beneš byl mnohem subtilnější postavy, ale měl nesmírné charisma. Působil přísným, až pedantským dojmem. Střídmostí jeho kostýmu jsem se snažila vystihnout právě tento charakterový rys. Jeho obleky tak působí upnutěji, nemají moc detailů ani ozvláštňujících prvků," vysvětluje kostýmní výtvarnice.