Zaplatili jsme účet a nezapomněli se zmínit, že nám moc chutnalo. Jídlo i víno. Číšník s úsměvem odešel, obratem se však u stolu objevil jeho kolega. V ruce držel dva ubrousky a dvě vidličky. "Můžu vás ještě chvíli zdržet?" Překvapilo nás to. Ale proč ne? Z brněnské vinotéky Kohout na víně se nám stejně moc nechtělo.

Muž vysvětlil, že v kuchyni "tak trochu blbnou" a že vymysleli nový tataráček a zajímal by je náš názor. Stálo to za to! Voňavé naškrábané hovězí bylo na talíři elegantně prezentované se želatinou z kohoutího vývaru, s krutony a posypané nastrouhaným syrovým květákem. Delikátní, a hlavně zajímavé!

To samé se dá říct o víně, které jsme ochutnali a měli jsme ho ještě pár doušků ve sklenkách. Původně Cuvée Oldschool 2011, dnes obrandované jménem podniku, tedy Kohout na víně. Vzniklo v malém vinařství Krásná hora ve Starém Poddvorově. A byť seriózní víno, je to zároveň taková vinařská anekdota. Která se (chce se říct bohužel) už nebude opakovat. Něco jako dosud nepopsaná, neočekávaná kometa. Může i nemusí zazářit, ale prolétne oblohou a už se nevrátí.

Jedná se o sklizeň ze starého, vzápětí vyklučeného vinohradu. Víno tu rostlo i zrálo divoce, celkem prý až 40 odrůd, řada z nich málo známých a dnes už v EU "zakázaných". Namátkou − kromě Veltlínského zeleného či Ryzlinku vlašského − taky třeba Chorvat, Portugal šedý, Portugal bílý nebo Ušlechtilé bílé.

Barvu má zelené slámy, aroma ostré a štiplavé. Připomnělo mi kapradí a lopuch, když jsem si v nich jako malá holka hrála. Chuť byla nespoutaná, surová, s náznaky trnek nebo řebříčku, taky nezralého angreštu a s podtóny brusinek a mandarinek. Ale tohle voňavé ovoce jen v náznacích.

Podtrženo a sečteno, není to za 326 korun lahev, kterou si koupíte do zásoby pro romantické, vymazlené chvíle. Za ty peníze najdete určitě něco spolehlivějšího. Tohle je víno pro nespoutaný a nečekaný zážitek, pro daný okamžik a zvláštní situaci, kterou prožíváte. Na kterou hned tak nezapomenete. A na to jsou, jak známo, často jakékoliv peníze krátké.