V novele George Orwella Farma zvířat je scéna, v níž zvířata nedlouho po úspěšné vzpouře proti farmáři panu Jonesovi začnou reptat. Zjistí totiž, že prasata, která revoluci vedla a nyní farmu řídí, si začala přilepšovat ze společného. Prasata se hájí protiútokem: "Přece nechcete, aby se vrátil pan Jones!" volají. To zvířata nechtějí, a tak zmlknou. Vzpomněl jsem si na tuhle pasáž při sledování televizní debaty, kde Andrej Babiš, zahnaný do úzkých v kauze nedaněných dluhopisů, použil třiatřicetkrát jméno Miroslava Kalouska. Podtext byl podobný jako ve Farmě zvířat: "Nechte mě být, já jsem ten hodný, přece nechcete, aby se démon Kalousek vrátil!!!" Byla to od něj dokonalá ukázka, jak se vyrábí obraz nepřítele, a rovnou i toho, jak se s tímto fenoménem pracuje. Efektivní? Ano. Jenže také velmi nebezpečné.

Obraz nepřítele lze použít pokaždé, když je potřeba odvést pozornost od vlastních problémů či na někoho svést vlastní neúspěchy. Se zvláštní péčí tradičně přistupují k malování obrazu nepřítele autoritáři všeho druhu, protože zkrátka nikdy nemohou přiznat, že chyba je primárně na jejich straně. Pamětníci si možná vzpomenou, jak to fungovalo v socialistickém Československu: Když se blížilo zdražování, začalo v Rudém právu vycházet nápadně víc textů o temných rejdech revanšistů a imperialistů. A v "humoristickém" časopisu Dikobraz se zvyšovala frekvence výskytu karikatur amerických bankéřů úměrně tomu, do jakých ekonomických bažin se režim propadal. "Možná nemáte dostatek toaletního papíru, zato vás chráníme před vrahy z Wall Street," zněl vzkaz. Podmínky i účel se změnily, ale obecně vzato se Babišovi marketéři naučili od předlistopadových propagandistů víc než hodně.