Před pár týdny ještě němečtí konzervativci žili v představě, že jejich největší starostí v předvolební kampani budou pravicoví populisté z Alternativy pro Německo. Sociálnědemokratičtí partneři z velké koalice vyhlíželi stejně rozpačitě jako při trojích minulých volbách, takže střídání předsedy Sigmara Gabriela Martinem Schulzem budilo dojem spíše bezradnosti než odhodlání.

Nyní jsou to však unionistické strany v čele s Angelou Merkelovou, kdo vypadá bezradně. Přišly o svůj nejsilnější trumf, kterým bylo široce sdílené přesvědčení, že pověstné "alternativlos" (nemající alternativu), které kancléřka opakovaně zdůrazňovala, se vztahuje v prvé řadě na ni samotnou. Martin Schulz, který strávil řadu let v Bruselu, dramaticky stoupá v průzkumech veřejného mínění tak, že už občas v přímém porovnání dokonce předstihuje úřadující kancléřku. Přitahuje neokoukaností, rázným vystupováním a chutí jít do slovních střetů, tedy vlastnostmi, kterými Angela Merkelová nevyniká.